Obsah
Stručná historie okolních měst, obcí a osad
vzdálených do cca 7 km vzdušnou čarou od Příseky
Na tomto místě bych chtěl zmapovat alespoň stručně historii (spolu se špetkou současnosti) celkem 43 okolních měst, obcí a osad. Bohužel spousta obcí se stále nikde neprezentuje a když, tak jen sebe a na přidružené osady zapomíná. Chybí tak zatím informace, které budu muset hledat jinde.
Druhá verze, kterou vidíte, rozhodně není poslední. Pokud máte nějaký vhodný text k doplnění, můžete mi ho zanechat v DISKUSI. V průběhu roku po cyklistických výletech budou přibývat i vlastní fotografie z těchto míst a další texty.
Jihlava
Začneme severně až severozápadně od Příseky, kde najdeme starobylé město Jihlava, nejstarší horní město českých zemí, které je položeno 550 metrů nad mořem, zabírá plochu 88 km2 a žije v něm necelých 50 tisíc obyvatel včetně přidružených obcí.
Na konci 12. století vznikla na návrší nad řekou Jihlavou první slovanská vesnice s kostelíkem sv. Jana Křtitele. Poté, co zde bylo koncem 40.let 13. století nalezeno stříbro, nestačila brzy malá vesnice náporu a potřebám horníků, řemeslníků a obchodníků a na protějším břehu řeky se proto začalo budovat nové město.
Velké bohatství plynoucí z těžby stříbrné rudy se projevilo zejména ve velkorysosti založení města. Téměř současně byl stavěny farní kostel sv. Jakuba a Minoritský kostel Nanebevzetí Panny Marie. Pravidelný půdorys pravoúhlé sítě ulic s velkým náměstím uprostřed byl dán stavebním řádem krále Přemysla Otakara II. z roku 1270. Jihlava se brzy stala jedním z nejmocnějších měst království.
Koncem 14. století již byly vytěženy nejbohatší žíly ryzího stříbra a doly byly roku 1328 a 1376 postiženy dvakrát ničivým zemětřesením spolu se zátopami.
V období husitských válek byla Jihlava třikrát v letech 1423-1427 obléhána husity. Všechny obležení skončily pro husity neúspěšně. Dne 5. července 1436 došlo v Jihlavě k podepsání Basilejských kompaktát, což znamenalo faktické ukončení husitských válek. Koncem 15. století již hospodářský vývoj města zajišťuje obchod a řemeslná výroba - zejména soukenictví se na tři století stává rozhodujícím hospodářským odvětvím.
Město velmi utrpělo obléháním města Švédy roku 1647 a následnou švédskou okupací během třicetileté války. Byla vypálena předměstí, pobořena většina domů, ve městě zbyla pouhá osmina obyvatel. Teprve za více než sto dlouhých let byly zahlazeny všechny škody. Město bylo poté obnovováno již v barokním duchu. Nejvýznamnější barokní stavbou je jezuitský kostel sv. Ignáce.
Další etapa rozvoje se uskutečnila opět ve znamení sukna. Ve druhé polovině 18. století byla Jihlava druhým největším producentem sukna v monarchii. Město se v té době výrazně rozšiřuje i za hradby. Počátkem 19. století byly zbourány městské brány s úzkými průjezdy, zůstala pouze jediná brána v ulici Matky Boží.
Roku 1864 byl pro Jihlavu vydán zvláštní statut a Jihlava se zařadila mezi tzv. statutární města - městský úřad jihlavský byl postaven na úroveň okresního hejtmanství.
Střed města byl prohlášen městskou památkovou rezervací.
Více o Jihlavě - viz www.jihlava.cz
Sasov
Sasov je již velmi dlouho městskou částí města Jihlavy. V části obce je evidováno 48 domů, obec nemá ulice.
Na Sasově se nachází farma, která byla založena v roce 1991 v areálu Školního statku Střední zemědělské technické školy v Jihlavě. Areál byl převzatý se starými technologiemi bez personálu, který odešel za prací do města v době, kdy zemědělství prožívalo recesi. Od roku 1999 má farma certifikát – Uznaný podnik ekologického zemědělství. Českou biopotravinou roku 2004 se stal Bio Uherák, který se zde na ekofarmě vyrábí.
Bylo učiněno již několik kroků k postupnému vyčištění rybníku Stará plovárna na Slunci, který je nedaleko historického centra Jihlavy a k jejímu obnovení jako městského koupaliště. Do Staré plovárny totiž dlouhá léta stékaly splašky z městských částí Sasov a Pančava, takže její využití ke koupání již prakticky od poloviny padesátých let 20.století nepřichází do úvahy.
Kosov
Kosov je rovněž městskou částí města Jihlavy, výše položenou, kde je evidováno 49 adres. Jezdí sem městská hromadná doprava města Jihlavy.
Malý Beranov
Severně od Příseky leží při toku řeky Jihlavy obec Malý Beranov. Katastr obce zabírá 100 ha, obec má 124 domů a přibližně 550 trvale hlášených obyvatel.
Jméno Beranov bývá poprvé zmiňováno ve zprávách o dolování stříbra, počínaje 16. stoletím. Hornická osada "Perkhajzl" však mohla ležet mimo dnešní katastr Malého Beranova, asi na pravém břehu Jihlavy. Dle písemných zpráv dosáhla místní "Šachta sv. Prospera" koncem 16. století asi 73 m kolmé hloubky, další šachta "Vůle Boží" byla hluboká asi 57 m.
Území Malého Beranova bylo zpustošeno spolu s jihlavským okolím koncem třicetileté války. Malý Beranov a jeho osady náležely v té době k panství puklickému, později k panství louckému.
K r. 1676 je zde uváděna pila, ovčírna a také hamr, pod osadou byl Kamenný mlýn. Obec profitovala z projíždějících formanských vozů (zásobování, přípřeže). Konec výnosnému podnikání na návsi učinila Marie Terezie výstavbou císařských silnic.
Dějiny Malého Beranova od počátku průmyslové revoluce do prvé světové války jsou spíše dějinami místní textilky. Historie textilky navazuje na pilu a snad i na mlýn, které využívaly vodní síly v místech dnešní továrny.
Železniční vlečka k továrně v Malém Beranově byla zřízena 1879 a spolu s ní i koňská dráha k továrně v Heleníně. Osobní vlaková zastávka však vznikla až r. 1926.
Po 15. březnu 1939 se většina německých rodin a přihlásila k říšskému občanství a mladí muži z těchto rodin skončili na východní frontě. Židovské rodiny se staly až na výjimky obětmi holocaustu.
Koncem války byl vyhozen (10.4.1945) do vzduchu železniční most mezi Malým Beranovem a Helenínem. Spolu s ním vyletěl do vzduchu i vojenský vlak, jedoucí na frontu pod Brno. Most se otočil kolem podélné osy směrem k Henčovu a část vagónů se nahrnula do řeky a pod násep.
Podle statistik byla ve čtyřicátých letech dvakrát padesátiletá a několikrát dvacetiletá voda. Ledovou bariéru na jezu u továrny v r. 1947 trhavinami vyhodili do vzduch vojáci. Ledové kry poté zničily dřevěný most pod vsí U kamenného mlýna.
Samostatnou obcí se stal Malý Beranov v květnu r. 1954, od roku 1980 byl proti vůli většiny občanů součástí Jihlavy a ihned po listopadu 1989 se obec opět osamostatnila.
Malý Beranov - web.quick.cz/maly.beranov
Velký Beranov
Severovýchodně od Příseky se nachází cestou z Jihlavy na dálnici obec Velký Beranov. Obec se původně jmenovala pouze Beranov. První zmínka je z roku 1221, kdy drželi páni z Hradce osadu Beranov, Bradlo a Jeclov. Beranov vlastnilo mnoho pánů a biskupství církve římskokatolické. V první polovině 13. století patřila obec k hornímu obvodu jihlavských havířů.
V roce 1591 vlastnila tvrz v obci Apolena Hordárová z Puklic. Z tvrze se nic nedochovalo, v roce 1671 se uvádí již jako pusté stavení. V roce 1618 koupil Beranov Kryštof Říčanský z Říčan, který byl hlavním činitelem při vzpouře proti císaři. Za to byl vězněn na Špilberku a Beranov mu byl zkonfiskován a připadl císařské koruně. V roce 1630 dal postavit kapli další majitel statku Beranov Eustach Karsten z Herku. Tato byla zasvěcena svaté Anně. V roce 1671 zde byl pivovar, který uvařil 168 sudů piva, panská louhovna a vinopalna, která zastavila činnost v roce 1880.
Protože část obce se rozkládala u řeky Jihlavy, jmenovala se tato část U mostu, kde měla svoje poslání. V době válek musela tento most hlídat. V roce 1800 byla obec rozdělena na dvě části, a to na Malý a Velký Beranov. Při panském mlýně s olejnou byla v roce 1830 vystavěna přádelna vlny a v roce 1855 rozšířena o soukenickou továrnu. V roce 1885 byla postavena nová škola – přízemní, která byla v roce 1901 zvýšena o jedno poschodí.
Obec ustala ve vývoji v roce 1914, kdy vypukla I. světová válka, která si vyžádala krutou daň, a to 43 životů mladých lidí z naší obce. Za značných potíží byla za první republiky postavena malá požární zbrojnice a provedena částečně regulace potoka na návsi.
Za 2.světové války bylo v naší obci zatčeno 8 lidí, z nichž se po útrapách ve vězení 4 nevrátili. Po válce byl vytvořen národní výbor, který se postupně začal starat o vývoj obce. V roce 1949 bylo ustaveno strojní družstvo z malých zemědělců.
Po roce 1960 byla vybudována kanalizace, byla postavena další budova nové školy, budova národního výboru s požární zbrojnicí, pošta a prodejna. V obci byl zaveden místní rozhlas, zbudován kulturní dům a nový vodovod.
Velký Beranov - mesta.obce.cz/velkyberanov
Nové Domky
Severovýchodně od Příseky ve stoupání od řeky Jihlavy po silnici směrem na Brno najdeme Nové Domky, které jsou v současnosti částí Velkého Beranova. Je možné, že uslyší na vábení města Jihlavy, které chce připojit okolní obce, aby se znovu dostalo nad hranici 50.000 obyvatel.
Po druhé světové válce došlo i na elektrifikaci, stavbu veřejného osvětlení a stavbu nového vodovodu pro vesnici Nové Domky. Do Nových Domků a dále do Velkého Beranova jezdí již dlouhá léta i městská hromadná doprava.
Kvůli školákům radnice postavila v roce 2004 na 600 metrů nového chodníku z místní části Nové Domky až ke škole na kraji Velkého Beranova.
Loudilka
Severovýchodně od Příseky při cestě z Jihlavy do Brna leží u lesa osada Loudilka, která patří správně pod Velký Beranov.
Po druhé světové válce došlo i na elektrifikaci a stavbu veřejného osvětlení na Loudilce.
Bradlo
Malá obec, ale velmi bohatá historie. Bradlo bylo pravděpodobně založeno už koncem 12. století při kolonizaci tohoto území třebíčským klášterem.
Podle záznamu v r. 1221 byla osada Bradlo spolu s osadami Jeclov a Beranov v držení pánů z Hradce. V roce 1318 byla v majetku olomouckého biskupa Konráda, který ji spolu s dalšími postoupil Janovi z Řecka. Po jeho smrti připadla králi Janu Lucemburskému a ten ji roku 1327 daroval Jindřichovi z Lipé. Pak patřila do majetku jihlavské měšťanské rodiny Vogelů. Dne 18. května 1374 prodává Jan Vogel svému rychtáři na Bradle Janu Holczfogelovi rychtu spolu se svobodným pololánem a svobodnou krčmou a ponechává si pouze některé příjmy z této rychty. Činí tak za rychtářovy dobré služby a hospodaření ve vsi.
V polovině 15. století zde podnikají Jan a Zikmund Beránkové z Petrovic, neboť v jihlavském archivu se dochovala listina o jejich dluhu tetě Máni z Biskupic ve výši 40 kop grošů pražských a oni ji opravňují tímto listem k vybírání 4 kop grošů úroků od poddaných v Bradle.
Od roku 1535 byl majitelem rod Hordarů z Puklic. Pak se krátce v roce 1602 objevuje Šalamoun Gün ze Stürzenberka a po něm opět roku 1620 Vít Hordar. Po bitvě na Bílé Hoře byl tento byl tento nekatolický rod postižen částečnou konfiskací svých statků a tak se Bradlo dostalo v roce 1673 do držení Jakuba Manuela z Tümmelu a věnem pak na Františka Josefa z Waderbornu. Po něm dědil puklické panství včetně Bradla v roce 1731 František Antonín Grisl z Grislova. Pak se stala majitelkou v roce 1749 jeho ovdovělá manželka Marie Kateřina rozená Říkovská z Dobřic, která ustanovila dědičkou roku 1770 svou neť Maximilianu, ovdovělou svobodnou paní Malovcovou. Roku 1794 byl majitelem její syn Jan sv. p. Malovec. Roku 1807 následuje Ota sv. p. Skrbenský a od roku 1854 jeho syn Oto. Dalším vlastníkem panství se stává v roce 1878 hrabě Karel z Blankenštejna za 125 tisíc zlatých. Roku 1899 kupuje velkoberanovský statek a spolu s ním i Bradlo šlechtic Leo Tomaschek a roku 1907 pak Antonín Vlach.
Za pozemkové reformy po první světové válce byl celý statek rozparcelován. Jako osada připadlo Bradlo k obci Velký Beranov, farou náleží k Lukám.
Čerpáno z: Ladislav VILÍMEK, Rounek 25.
Jeclov
Podle záznamu v r. 1221 drželi Jeclov páni z Hradce spolu s osadami Beranov a Bradlo. Osada Jeclov je připojena k obci Velký Beranov, farou náleží k Lukám.
Po roce 1960 byla vybudována bezprašná silnice do Bradla a Velkého Beranova, na níž byla zahájena autobusová doprava do Luk nad Jihlavou. Dále bylo zbudováno veřejné osvětlení a opraveny rybníky.
Kozlov
Severovýchodně od Příseky se nachází obec Kozlov, která v současné době čítá přibližně 430 obyvatel.
Obec Kozlov byla založena někdy v průběhu druhé kolonizační vlny byl ve 2.polovině 13. nebo až počátkem 14. století. Vznikl uprostřed velkých lesních celků, jejichž poměrně velké zbytky se dodnes dochovaly ve větších plochách na okrajích katastru. Vesnice byla založena na pravidelném, řadovém půdorysu, grunty byly postaveny ve dvou řadách proti sobě, kolem každé řady probíhala cesta a mezi nimi tekl potok. Dvě řady domů dodnes vymezují prostornou náves, na okrajích původně široce otevřenou, jejíž velkou část zaujal rybník. Volný prostor vyplnila v dalších staletích stavení domkařů. Kozlov je typickou lesní lánovou vsí, jež byly u nás zakládány ve 13. století v době velké kolonizace.
Název vznikl pravděpodobně z osobního jména Kozel. Koncovka –ov nasvědčuje pozdějšímu založení vsi. Emanuel Schwab ztotožnil Kozlov se vsí Bobilozle (Pobicozel, Pobikozli), která je doložena v listinách z let 1233-1304 jako jedna ze čtrnácti vsí odvádějící desátky farnímu kostelu sv.Jana Křtitele ve Staré Jihlavě.
Kozlov leží v nadmořské výšce 505 m na horním toku Kozlovského potoka, pramenícího v lesích kolem Rytířska, tekoucího jižním směrem a vtékajícího v Lukách nad Jihlavou do řeky Jihlavy, odkud voda teče až do Černého moře. Katastrem obce probíhá hlavní evropské rozvodí. Jamenský potok teče zase směrem severovýchodním a jeho voda končí na severu v Baltském moři.
Pro Kozlov má velký význam založení a existence Luk nad Jihlavou jako kolonizačního střediska, z něhož se vyvinulo centrum menšího panství, k němuž patřila a patří do dnešní doby spádová oblast.
Kozlov - mesta.obce.cz/kozlov
Vysoké Studnice
Severovýchodně od Příseky, na silnici z Jihlavy do Brna, se nachází obec Vysoké Studnice, která má přibližně 350 obyvatel a 130 čísel popisných, z toho je trvale obydleno 94 domů.
R. 1109 založen byl od knížat Oldřicha a Leopolda Znojemského benediktinský klášter v Třebíči, jenž byl velmi bohatě nadán. Náležela k němu mimo jiné i osada Vysoké Studnice.
Ve století patnáctém za válek husitských byl klášter tak finančně vyčerpán, že musil svým věřitelům dáti v zástavu mnoho vsí, mimo jiné i Luka se Studnicemi.
Kolem r. 1540 patřil statek Luka s Bítovčicemi, Jeclovem, Kozlovem, Předvoří, Studnicemi, Votínem Bohuslavu Rutovi z Dirné. Později r. 1584 měl je v držení již Matouš Grün ze Stürzenbergu, jehož potomci drželi toto panství až přes r. 1620, kdy jim byl odňat za trest, že účastni byli vzpoury proti císaři.
V roce 1605 byl Grüny ze Stürzenberga, kteří vlastnili panství Luka, postaven kostel, původně jako protestantská modlitebna. Kostel dodnes tvoří dominantu obce.
Po nešťastné bitvě bělohorské a p krutém ztrestání pánů českých přiřkla císařská komora statek Luky hraběti Jindřichu z Thurnu, jemuž se tohoto statku dostalo z milosti, poněvadž sám byl předtím ztrestán odnětím Vlasatic.
Jeho dcera Blanka Polesina provdala se za hraběte Romualda z Collalto. Roku 1665 dala kostel zdejší posvětiti na katolický chrám. Byl opraven a zasvěcen Nejsvětější Trojici. Kněz z Luk konával zde služby Boží jen o pouti, později i na Nový rok, v jeden den křížových dnů s procesím a o posvícení. Na den poutní přicházelo sem mnoho lidu Čechů i Němců, takže kázání bývalo české i německé. Hřbitov již tehdy byl kolem kostela, než zemřelí byli pochováváni do Luk, jen na výslovné přání na zdejším hřbitově.
Koncem století 17. koupil statek Luky rytíř Jan Kryštof Říkovský z Dobřic. Tento r. 1720 dal zbudovati kolem kostela tři kaple. Nade vchodem je zasazen pamětní kámen, v němž vyryt německý nápis: "Vysoce urozený rytíř, pan Jan Krištof Říkovský z Dobřic, Jeho Veličenstva císaře a krále hejtman v kraji jihlavském, v markrabství moravském".
Počátkem století 17. staly se Vysoké Studnice, Kozlov i Věžnice samostatnými obcemi, jak poznati z farní matriky z Luk, kde čteme již o rychtářích a purkmistřích těchto obcí.
Když r. 1777 bylo zřízeno biskupství v Brně, zřídil první biskup Matěj hrabě Chorinský 103 fary, mezi nimi i zdejší. Staly se tedy 1784 Studnice farností a měly samostatného faráře s titulem lokální kaplan. Teprve v r. 1888 stala se lokální fara skutečnou farou.
Od roku 1990 byl 8x vykraden. Při těchto krádežích byl natolik poškozen oltář, že byl odstraněn a v roce 1995 proběhla celková rekonstrukce interiéru. V roce 1998 pak byla udělána nová fasáda a kostel teď září do kraje světležlutou barvou. Je obklopen hřbitovem (slouží i obcím Kozlov a Věžnice) se třemi kaplemi, které potřebují také opravu. Z kostelní věže je nádherný rozhled do širokého okolí (bohužel není zatím veřejně přístupná).
Vysoké Studnice - mesta.obce.cz/vysokestudnice
Puklice
Dva kilometry severně od Příseky najdeme obec Puklice, která má v současnosti přibližně 590 obyvatel.
První zápis o existenci obce Puklice a zároveň obce Petrovice pochází z roku 1318 a uvádí "in Pukilwicz sitis prope Iglauiam". Obce Puklice a Petrovice patřily biskupskému kostelu v Olomouci. Na listině z tohoto roku král Jan Lucemburský potvrzuje směnu Puklic a Petrovic Janovi z Řečice. Po jeho smrti dal král Jan Lucemburský roku 1327 obě vsi Jindřichu z Lipé, jehož rod měl místní kraj přes sto let, ale sami zde nikdy nebydleli. Správu této oblasti udíleli v manství /např. Jindřichu ze Žebráka/.
Velký úpadek prožívá obec v době husitských válek, dále potom koncem 15. století, kdy táhli krajem Uhři, kteří ničili, co se dalo. Připisuje se jim i úplná zkáza hradu Rokštejna.
Dalšími majiteli byli Beránkové z Petrovic, kteří v roce 1521 prodávají puklické panství "osobě neurozené" - Františku z rodu Hordarů. Roku 1537 byl František Hordar povýšen do šlechtického stavu. Rod Hordarů obhospodařoval Puklice 130 roků. Další z rodu Vít Hordar sídlil na Puklicích až do Bílé hory. Protože byl protestant, byl mu celý statek ponechán s tím, že přestoupí opět na víru katolickou a místo konfiskace majetku zaplatí pokutu tří čtvrtin hodnoty statku. Po sirotcích Hordarových seděl na Puklicích od roku 1673 Jakub Trümml a pak přes jeho dceru prešel majetek na další rod, který představoval Vilém Karel Woderborn.
Od 15. století žila v Puklicích silná židovská komunita. Místní židovský hřbitov je považován za jeden z nejstarších na Moravě. Nejstarší náhrobní kámen má letopočet 1426,což je rok, kterému se připisuje vyhnání židů z Jihlavy. Poslední Židé opustili Puklice dne 14. května 1942. Jejich cesta vedla do Třebíče, odtud do Terezína a končila v plynových komorách.
Ale vraťme se zpět k historii Puklic. Roku 1731 zde panuje František Adam Grisl z Grislova a od roku 1749 jeho choť Marie Kateřina, rozená Říkovská z Dobřic. Ta roku 1770 ustanovila dědičkou její neteř Maximilianu se svoji rodinou Malovcovou. Roku 1807 kupuje panství svobodný pán Otto Skrbenský a v roce 1878 prodává jeho syn Otto Puklice hraběti Karlu z Blankensteina.
V Puklicích žilo v roce 1842 789 obyvatel, v roce 1900 to už bylo 965 osob.
Jeho syn Jan prodává v roce 1892 puklický velkostatek za 141.000 zlatých jihlavskému továrníkovi se škrobem Miloslavu Peškovi. Posledním majitelem zámku i velkostatku byl od roku 1917 Richard Fischmann, který spravuje panství až do roku 1942. V roce 1945 byl statek se zámkem zkonfiskován.
Puklice - www.obecpuklice.cz
Studénky
Studénky se poprvé připomínají v roce 1360, tj. dříve než Luka a Přímělkov /1378/.
Od roku 1920 se Studénky stávají osadou obce Puklice, což vyvolalo velké rozhořčení německého obyvatelstva. V roce 1930 žilo ve Studénkách 156 osob, z toho většina německé národnosti. Po skončení 2. světové války a odsunu občanů německé národnosti byly usedlosti přiděleny českým občanům.
S kolektivizací zemědělství zde bylo započato velmi brzy, již v roce 1948 a to prvním typem JZD. Třetí typ společného hospodaření ve Studenkách byl realizován v roce 1951.
V současné době je v osadě Studénky evidováno 47 adres a přibližně 150 obyvatel. Osada patří pod římskokatolickou farnost u kostela sv. Jakuba.
Petrovice
Historie obce Petrovic je úzce spjata s historií obce Puklice. První zápis o existenci obce Petrovice pochází z roku 1318. Předpoklad vzniku je datován o 100 i více let dřive. Petrovická tvrz hlídala stezku procházející údolím řeky Jihlavy.
Jméno obce Petrovice je určováno podle zasvěcení petrovického kostela - Petrovi a Pavlovi. V polovině 14. století byl kostel vystavěn a později byl vícekrát upravován. Do tohoto kostela patřily i dvě vzácné dřevěné sošky z počátku stavby /2. poloviny 14. stoleti/, které jsou nyní uloženy na jiném místě. Jedná se o plastiky z lipového dřeva - Madonu s dítětem a Svatého Petra. Za povšimnutí zde dále stojí osmiboká gotická křtitelnice a náhrobní kameny rodiny Hordarovy.
Obec patřila biskupskému kostelu v Olomouci a král Jan Lucemburský potvrzuje směnu Puklic a Petrovic Janovi z Řečice. Po jeho smrti dal král Jan roku 1327 Petrovice Jindřichu z Lipé, jehož rod měl místní kraj přes sto let. Již v roce 1378 v Petrovicích existovala při kostele fara a to znamená, že tato obec musela být většího významu.
Za doby panování dalších majitelů, kterým byl historicky nejvýznamější rod v Petrovicích - Beránkové z Petrovic - došlo v době husitské /1427/ nebo krátce po ní - kolem roku I486 ke značnému zničení Petrovic. V roce 1521 Beránkové z Petrovic prodávají puklické panství rodu Hordarů.
Všichni majitelé puklického panství, resp. později velkostatku se zámkem byli zároveň i majiteli osady Petrovic.
V roce 1777 darovala Maxmiliána Malovcová petrovickému kostelu varhany, které sloužily až do začátku našeho století. Nyní jsou v kostele varhany zhotovené v roce 1903 Josefem Votrubou z Počátek.
V roce 1930 žilo v Petrovicích ještě 58 osob, v současnosti pouhých 5 osob.
Luka nad Jihlavou
Severovýchodně od Příseky mezi vysokými stráněmi v údolí řeky Jihlavy, 12 km jihovýchodně od okresního města, leží městečko Luka nad Jihlavou s přibližně 2260 obyvateli.
První stopy člověka se v této obci objevily v mladší době kamenné. Z okolí obce však pocházejí dva nahodile nalezené předměty z mladší doby kamenné. Prvním je kamenný mlat z doby s kulturou lineární keramiky, nalezený v lese pod "Babylonem" u Svatoslavi. Druhým je vrtaný kamenný nástroj z doby s kulturou volutové keramiky, nalezený v roce 1923 na "Balkáně". Nálezy jsou umístěny v muzeu v Jihlavě.
Nejstarší dochovaná písemná památka je z roku 1109, kdy Luka byla jedním z prvních majetků , který připadl benediktinskému klášteru v Třebíči. Od té doby vystřídala Luka mnoho majitelů, až roku 1768 rod Kouniců prodal Luka za 154 000 rýnských Josefu, svobodnému pánu Widmannovi. Pak už Luka nepřetržitě patřila hraběcí rodině Widmannů Sedlnických.
Císařovna Marie Terezie svým diplomem z 24. května 1755 povýšila Luka na městečko. 28. října 1796 udělil císař František II. Lukám privilegium konání pěti výročních trhů.
Velký rozmach obce nastal s vybudováním železnice v roce 1870. V této době měla Luka 1 347 obyvatel. Na začátku století už to bylo 1 802 a v roce 1910 se počet obyvatel poprvé přehoupl přes dva tisíce, tedy 2 007 občanů.
Počátkem 20. století byly Luka živým městečkem. V Lukách byly čtyři hostince, mlýn, továrna na pletenou a stávkovou přízi, přádelna, parní pila a lihovar velkostatku. Dále zde bylo možné najít poštu, telegraf i telefon, četnickou stanici, dobrovolný hasičský sbor (od roku 1879), kontribuční záložnu (od roku 1865) a občanskou záložnu (od roku 1909). I společenský a kulturní život byl v Lukách čilý. V obci působily tři humanitní spolky a od roku 1909 byla k dispozici veřejná knihovna pro lid, čítající 600 svazků. Knihovna byla majetkem "Vzdělávací živnostensko-řemeslnické besedy v Lukách". Dříve se tato beseda nazývala "Vzdělávací spolek", který byl založen už v roce 1896.
V Lukách byla pětitřídní jubilejní obecná škola císaře Františka Josefa I. se 359 žáky. V roce 1908 musela být škola rozšířena ještě o čtyři třídy, neboť její kapacita již nepostačovala. V roce 1902 dal Antonín hrabě Widmann Sedlnický postavit opatrovnu (mateřskou školku), kterou navštěvovalo 72 dětí a která stála nedaleko škol.
Už tehdy k Lukám správně patřily osady Votín, Předvoř a Svatoslav.
Luka nad Jihlavou - www.lukanadjihlavou.cz
Otín
Vesnice Otín (dříve Votín) 2 km severozápadně od Luk má přibližně 114 obyvatel a 2,3 km2 pozemků. Ve Votíně byl dvůr Antonína hraběte Widmanna Sedlnického a hostinec.
Předboř
Vesnice Předboř (dříve Předvoř) 1 km západně od Luk na návrší má přibližně 16 obyvatel a 1,6 km2 pozemků. Ve vsi na řece Jihlavě byl mlýn s pilou. Od roku 1895 přádelna a od roku 1910 parní pila. Majitel byl opět Antonín hrabě Widmann Sedlnický.
Svatoslav
Vesnice Svatoslav - osada 2,5 km od Luk, směrem na jih od Luk. Ves má přibližně 33 obyvatel a 1,2 km2 pozemků. Byl zde panský dvůr, který patřil k louckému zboží. Tato ves podobného jména tu už stála v dávné minulosti a náležela klášteru Třebíčskému. V 16. a 17. století byla osada pustá a opuštěná. Obydlenou se opět stala až v roce 1721.
Bítovčice
Východním směrem od Příseky najdeme obec Bítovčice, které mají současnosti přibližně 410 obyvatel a výměra obce je zhruba 660 ha.
Bítovčice leží na řece Jihlavě, která se zde stáčí dolů k jihu a občas zaplavuje bítovčické louky. Obec leží na komunikaci z Luk do Kamenice.
Střížov
Střížov leží východně od Příseky a žije v něm přibližně 320 obyvatel.
Kostel sv.Jana Křtitele ve Střížově je považován za tzv. přechodní stavbu z rozhraní románského a gotického slohu se sakristií s apsidkou (původně asi ve funkci karneru - pohřební kaple), plochostropou lodí, věží v západním průčelí a mladším polygonálním presbyteriem z doby po roce 1360. V okolí ojedinělá je evangelická modlitebna. Českobratrská církev ji postavila v roce 1925 na bývalé panské zahradě domu čp.2. Na svátek Mistra Jana Husa byl položen základní kámen a koncem října byla dostavěna. V obci se totiž udržela početná komunita českobratrského vyznání.
Přímělkov
Přímělkov leží na toku řeky Jihlavy a žije v něm přibližně 130 obyvatel.
Původně se zde nacházela dvě sídla nižší šlechty. Starší přímělkovská tvrz stála na ostrožně v lesní trati “Spády”. Podle písemné zprávy z roku 1390 bylo sídlo již pusté. Archeologickým výzkumem zde byl odkryt půdorys obdélníkové místnosti o rozměrech 15,5 x 8,8 až 9,6 m. Ostrožna sama byla chráněna dvojicí příkopů a valem. Druhé opevněné sídlo se nacházelo přímo ve vsi. Vzniklo až po zániku starší fortifikace a zmínka o něm je až z roku 1547.
Komárovice
Východně od Příseky najdeme Komárovice. Vesnice byla do roku 1954 osadou obce Příseky, poté existovala samostatně, nyní patří pod Brtnici a má přibližně 80 obyvatel.
Z turisticky zajímavých staveb lze zmínit jenom zvoničku na návsi.
Malé
Jihovýchodním směrem dojdeme ke vsi Malé s přibližně 50 obyvateli.
Vesnička leží na okraji přírodní rezervace. Nedaleko v lesích je Doubkov, ves zaniklá již v 13.století, kde na říčce Brtničce najdeme starý Viďourkův mlýn. Ještě ve 30. letech minulého století se v něm mlelo.
Panská Lhota
Jihovýchodně od Příseky je další obec, spadající správně pod Brtnici - Panská Lhota u Jihlavy, v roce 1234 Lhota prope Iglaw, první Lhotou na Moravě. Bydlí zde přibližně 240 občanů.
V obci se dlouhá léta zvonilo "klekání" (v 19 hodin), až do smrti posledního zvoníka v 90.letech 20.století.
Na mírném vršku stojí kostel sv. Antonína Paduánského, který byl postaven až roku 1841. Je dominantou vesnice, zmiňované poprvé spolu s Brtnicí už roku 1234. V kostele na kůru je klasicistní varhanní skřín z roku 1817, která sem byla přemístěna z Jihlavy. Původní varhany byly v roce 1955 nahrazeny historicky bezcenným nástrojem. V roce 2000 postavil k historické skříni nové varhany Jiří Vaculín a rejstříkovou dispozici provedl Jan Marek, ředitel kůru v Ostravě.
ROKŠTEJN
Hrad Rokštejn, připomínaný poprvé v r. 1289, postavil brtnický Hrut z Kněžic (1213-1259). Hrutovici postoupili v r.1360 hrad Rukštejn (Rokštejn) společně s dalšími vesnicemi markraběti Janu Jindřichovi, který odkázal v r.1371 zboží svému synu Janu Soběslavovi.
Na přelomu 14. a 15. století se stal hrad opěrným bodem moravských markrabat proti vzrůstající moci Jihlavy. Nepřátelství vyvrcholilo v r. 1402 přepadením Jihlavy vojsky markraběte Prokopa.
Jan Soběslav zastavil hrad v r. 1378 Hynku z Valdštejna. Jeho syn Jindřich stál na počátku husitských válek na straně císaře Zikmunda po boku města Jihlavy. Synové Jindřicha z Valdštejna Zdeněk a Jindřich však přešli na stranu husitů a velmi škodili Jihlavským.
Ještě za krále Jiřího z Poděbrad byl majitel hradu Hynek z Valdštejna věrným stoupencem královým a škodil Jihlavským. Za válek česko-uherských však přívrženci Matyáše Korvína Rokštejn pobořili a od té doby je v troskách; v 16. století je již uváděn jako pustý.
Trosky dříve obtížně přístupného hradu stojí na vyvýšenině při prašné lesní cestě mezi Přímělkovem a Panskou Lhotou nad tokem řeky Brtničky. Hrad měl přirozenou ochranu ve skalních útesech, navíc na severní a západní straně byl chráněn rybníkem. Příchod k hradu od severu byl chráněn opevněním, hradbami, příkopem a několika věžemi. Vlastní hradní objekt tvořil palác, kaple, vedlejší obytná stavení i mohutná čtyřhranná věž, která dodnes svědčí o velkoleposti středověkého feudálního sídla stejně jako zbytky hradního ochozu a hlavních zdí.
V 80. letech vznikl územní plán, kde bylo navrženo při nedostatku vody vybudovat v údolí říčky Brtničky přehradu a zatopit tak rozsáhlé území od Rokštejna přes Doubkov až k Výrovce pod Brtnicí. V posledních letech, kdy proběhlo tiskem, že se má kraj Vysočina při nedostatku vody stát hlavní zásobárnou vody pro široké okolí, byl tento absurdní plán dokonce oprášen. Byla by velká škoda, kdyby v údolí říčky Brtničky skutečně vyrostla přehrada, která by malebný tok říčky a častý cíl výletníků - Rokštejn pohřbila pod svou hladinou. Věřme, že k tomu nedojde a že tyto místa nečeká stejný osud jako Svatojánské proudy na Vltavě.
Rokštejn - www.hrady-zamky-tvrze.cz/pages/rukstejn/rukstejn.htm
Dolní Smrčné
Dolní Smrčné leží při toku řeky Jihlavy a má přibližně 90 obyvatel.
Obci dominuje kaple Panny Marie Růžencové z roku 1893. Původní zvon byl zabaven koncem první světové války a nahrazen novým až při renovaci kaple v roce 1993.
Bransouze
Jihovýchodně od Příseky, již v okrese Třebíč při pravém břehu řeky Jihlavy se rozkládá obec Bransouze. Obec má přibližně 270 obyvatel a je položena ve výši 421 m.n.m.
Její historie začíná nepochybně již v roce 1234, kdy se s jejím názvem, v té době ještě jako Branechewess,setkáváme v pramenech poprvé. Nynějšího názvu obce Bransouze se užívá od roku 1915. V obecní pečeti nacházíme sv. Rocha - nejvýznamnějšího ochránce před morem.
Na počátku 13.století byla obec jako součást přibyslavického panství majetkem zeměpanským. V roce 1234 daroval markrabě Přemysl Jihlavu spolu s devíti vesnicemi a Brtnici též s devíti vesnicemi včetně nynějších Bransouz klášteru tišnovskému jako věnný dar. V držení tišnovského cisteriánského kláštera zůstalo brtnické a jihlavské zboží jen šest let, již v roce 1240 je vyměnil král Václav I. se souhlasem abatyše za zeměpanský Pánov, Tišnovu bližší a dostupnější. A tak se Bransouze vrátily pod zeměpanskou správu s ústředím v Brtnici.
Ve 14.století byly Brasnouze rozděleny a trvalo téměř dvě století, než došlo k jejich opětovnému sjednocení. Zatímco menší část zůstala při dělení zeměpanská a spadala nadále pod Brtnici,drobné požitky zde měli kanovníci u sv.Petra v Brně jakožto patronové kostela přibyslavického a klášter třebicský, větší část se stala lénem markraběcím.
Tvrz, která stávala na levém břehu řeky Jihlavy, byla zničena za válek česko-uherských a protože se Bransouze staly v r. 1505 součástí brtnického panství, nebyla již obnovena. Dodnes se z ní dochovaly valy a části zdiva.
V průběhu staletí se zde vystřídalo mnoho držitelů českých i moravských rodů, až do Bílé hory. Zdeňkovi z Valdštejna byl pro účast na povstání veškerý majetek zkonfiskován a brtnické panství tak bylo převedeno roku 1623 listinou císaře Ferdinanda II. za 110000 zlatých moravských na komořího, plukovníka a prezidenta dvorské válečné rady Rombalda XIII.Collalta et Salvatore, který z panství v roce 1630 vytvořil fideikomis. Brtnické panství se tak dostalo do rukou italského hraběcího rodu,který je vlastnil v přímé linii až do roku 1707. V následujích letech pak bylo v držení mladších větví hrabat a do roku 1822 knížat Collaltů.
V současnosti můžeme při letní návštěvě Bransouz navštívit areál koupaliště, kde je kromě bazénu i turistická ubytovna a bufet. V těsné blízkosti se nachází tenisový kurt, fotbalové hřiště a posilovna.
Bransouze - www.cernelesy.cz/bransouze
Kněžice
Jižně od Příseky, již v okrese Třebíč, najdeme obec Kněžice, která leží uprostřed třech lesních komplexů na březích říčky Brtnice v průměrné výšce 550 m nad mořem.
K obci jsou dnes připojeny osady Brodce, Rychlov a Víska. Historicky existovaly velmi úzké vztahy ještě s obcemi Nová Brtnice, Hrutov a Jestřebí. Dvě posledně jmenované obce patří také do kněžické farnosti.
První písemná zmínka o Kněžicích pochází z roku 1222, kdy se ve starých pramenech objevuje Dětrich z Kněžic z rodu Hrutovců. Je to nejstarší písemná zmínka o osídlení v celém širokém prostoru Stonařovska, Jihlavska a Brtnicka. Tento záznam je o 12 let starší než první zpráva a Brtnici.
Část obce Kněžice a obce Víska a Rychlov náležely od nepaměti až do konce 16. století probošství premonstrátského kláštera v Želivě. Zbývající část Kněžic a ostatní obce patřily šlechtě, v období do Bílé hory rodu Valdštejnů. Po Bílé hoře, roku 1623 se majitelem stává rod Collaltů, který zde zůstává až do roku 1945.
V obci je ve starých pramenech vzpomínán opevněný hospodářský dvorec - tvrz, která byla patrně v 15. století přestavěna na zámek. Naproti tomu již z nejstarších záznamů je zřejmé, že v obci byl kostel s farou, který byl zasvěcen sv. Jakubu staršímu, a který tvořil přirozené centrum obce.
Největší počet obyvatel měly Kněžice v roce 1880 a to 1587. Pak dochází k pozvolnému poklesu až na 1174 v roce 1950. Od té doby počet obyvatel opět stoupá až na současných přibližně 1450 občanů.
Kněžice - www.knezice.com
Rychlov
Jižně od Příseky, již v okrese Třebíč, je malá osada Rychlov. Leží 550 m.n.m., jsou zde evidovány 4 adresy a je částí obce Kněžice. Kolem vesnice o několika chalupách protéká říčka Brtnička, na které je i Rychlovský rybník, vhodný ke koupání.
Vesnice Kněžice a Rychlov náležely od nepaměti až do konce 16. století probošství premonstrátského kláštera v Želivě. Ve dvacátých letech 17. století se majitelem stává rod Collaltů, který zde zůstává až do roku 1945.
V Rychlově byl spuštěn do provozu první lyžařský vlek v širokém okolí, 350 m dlouhý, který využívají lyžaři každou zimu již mnoho let.
Uhřínovice
Jižně od Příseky najdeme Uhřínovice. Vesnice až do roku 1909 tvořila jednu obec s Přísekou, poté existovala samostatně, nyní patří pod Brtnici a má přibližně 70 obyvatel.
Na návsi v Uhřínovicích stojí kaplička Nanebevzetí Panny Marie, která v roce 1962 nahradila starší stavbu.
V blízkosti Uhřínovic se nachází v prostoru rybníka Hraničák rekreační chatová oblast.
Brtnice
Jižně od Příseky v údolí říčky Brtničky na komunikaci Jihlava - Třebíč je ve výšce 515 m.n.m. položeno město Brtnice.
První doložená písemná zmínka o Brtnici je z roku 1234. Držitelé markrabské tržní osady Brtnice se po dvě století často měnili. Po roce 1400 patřila významnému rodu pánů Brtnických z Valdštejna, kteří v 1. polovině 15. stol. vybudovali své sídlo v Brtnici. Dvě další století pak městečko vzkvétalo pod jejich zlatomodrým znakem se lvy.
Po bitvě na Bílé hoře byla v roce 1623 stará česká šlechta vystřídána italským hraběcím, později knížecím rodem z Collalto et San Salvatore, který držel brtnické panství do roku 1945 a s místním obyvatelstvem se nikdy nesžil. Z collaltovského období pochází atmosféra městečka, které si dodnes zachovalo původní rozložení a významné stavební památky. Stále známější je jako místo, kde stojí rodný dům proslulého architekta Josefa Hoffmanna.
V Brtnici samotné žije 2400 obyvatel, s místními částmi má celkem 3745 obyvatel. Pod městský úřad správně patří 9 okolních vesnic: Příseka, Uhřínovice, Komárovice, Střížov, Přímělkov, Malé, Panská Lhota, Dolní Smrčné a Jestřebí.
Nejvýznamější historické památky a jejich stáří: Renesanční radnice - 2.pol.16. století Brtnický zámek - 30. letech 15. století Pavlánský klášter - postaven 1636 - 1644 Farní kostel sv. Jakuba Většího - let 1776 - 1784 Zámecký kostel blahoslavené Juliány - roce 1588 Most se sochami u radnice - 17-18.století Most se sochami pod zámkem - 1715 - 1718 Votivní sloup sv. Josefa Před někdejší Mariánskou kaplí - 1661 Votivní sloup sv. Antonína Paduánského na Horním městě - 1666 Votivní sloup se sv. Rochem při silnici na Třebíč -1661 Votivní sloup sv. Tomáš Aquinský před vchodem do zámku - 2.pol. 17. stol. Votivní sloup s Madonou na prvním zámeckém nádvoří - 2.pol. 17. stol. Votivní sloup se sv. Leopoldem, lidově zvaný "sv. Václav" -1676. Hoffmannův dům - rodný dům architekta J. Hoffmanna - v budově je expozice Kaple, do roku 1784 zasvěcena Panně Marii Pomocné - 1680 Židovský hřbitov používaný v 17. - 18. století
Brtnice - www.brtnice.cz
Jestřebí
Cestou z Brtnice na Stonařov musíme projet vsí Jestřebí s přibližně 140 obyvateli.
Jestřebí patřilo od roku 1324 k brtnickému panství a v jeho lesích byl v letech 1815-17 postaven areál myslivny zvané Aleje. Klasicistní patrová budova s oválným sálem a nástřešním altánkem je obklopena třemi hájenkami postavenými na mýtině. Aleje tvoří střed sedmi paprsků lesních průseků, z nichž některé pokračují do volné krajiny stromovými alejemi.
V letech 1996-1998 byla v Jestřebí postavena Kaple Panny Marie Královny. Jejím autorem je ing. arch.Ladislav Kuba a dále na projektu spolupracoval ing. arch. Tomáš Pilař. Autoři pojali koncept kaple jednoduše a neokázale, za použití materiálů v minulosti typických pro okolí, bíle omítaných cihel a dřeva. Stavba byla 23. srpna 1998 slavnostně zasvěcena Panně Marii Královně a o rok později byl zvon na kapli zasvěcen sv. Josefovi. V průčelí je zasazen základní kámen posvěcený papežem Janem Pavlem II. při jeho návštěvě v Praze. Kaple je považována za jednu z nejlepších realizací české architektury devadesátých let.
Stonařov
Jihozápadně od Příseky stojí Stonařov, kde dnes žije přes 900 obyvatel a obec má 1355 ha pozemků.
Původně slovanská osada vznikla v 1. pol. 13.stol. při brodu Lovětínské zemské stezky přes říčku Jihlávku. Jméno vzala podle Stonaře, bítovského komorníka a tehdejšího kolonisty. Nejstarší písemná zmínka o Stonařovu je z r. 1347, kdy Karel IV. povýšil Stonařov na městys.
V držení městečka Stonařova se vystřídala řada vladyckých rodů, v r. 1531 prodali Roubíkové z Hlavatce Stonařov městu Jihlavě, k jejímuž panství patřil až do r. 1848.
V letech 1712 -1722 propukaly ve Stonařově poddanské rebelie proti vrchnosti, v r. 1750 pak vzrostl význam městečka dobudováním císařské silnice spojující Vídeň s Prahou a přeložením pravidelné poštovní přepravy mezi oběma městy na tuto císařskou cestu.
Císařem Josefem II. bylo Stonařovu uděleno trhovní privilegium v roce 1872 na konání výročních, dobytčích a týdenních trhů.
V r. 1808 jméno Stonařov obletělo tehdejší vědecký svět. Na obec samotnou a blízké okolí se dne 22. 5. 1808 snesl meteorický déšť, dosud největší a nejdokonaleji zmapovaný na našem území (exponáty v muzeích ve Vídni, Praze a v Jihlavě). V r. 1850, v době největšího populačního růstu, zde žilo přes dva tisíce obyvatel.
Na Pondělí velikonoční v dubnu 1900 došlo k velkému požáru, při kterém shořelo 28 domů včetně radnice. O rok později lehla popelem řada obytných a hospodářských stavení na severní straně náměstí a při silnici směrem k Jihlavě.
Po odsunu většiny obyvatel německé národnosti v r. 1945 byla obec dosídlena českým obyvatelstvem.
Nejstarší památkou v obci je románský karner (hřbitovní kaple s freskovou výzdobou), dominantou je uprostřed obce stojící farní kostel sv. Václava z doby slovanského osídlení, dále pak nedaleká barokní kaple Kalvárie a renesanční budova fary.
Stonařov - www.stonarov.cz
Sokolíčko
Jihozápadně od Příseky najdeme idylickou osadu Sokolíčko, správně patřící pod 3 km vzdálenou obec Stonařov. Sokolíčko patří rovněž do farnosti Stonařov.
Prostředkovice
První písemná zpráva o této vsi pochází údajně z listiny z roku 1379. V zemských deskách najdeme zmínku o Mytnndorffu v roce 1390. V roce 1798 se poprvé objevuje české pojmenování Prostržedniwes a v roce 1846 pak dnešní Prostředkovice nebo také Prostředný Wes. Osada byla založena mezi Dolní Vsí, dnes Suchá, a zaniklou Horní Vsí. Odtud tedy její název. (V lidovém podání ovšem jiná verze praví, že název vsi pochází od přesné poloviny cesty mezi Prahou a Vídní, kdy zde byla přepřažní stanice.)
Prostředkovice byla vždy malá ves, v době založení počátkem 14. století čítající kolem šesti osedlých, byla vždy jen osadou a byla spravována stonařovským rychtářem. V nejistých dobách skýtaly ochranu zdejšímu obyvatelstvu hned dvě stonařovské tvrze, případně samo město Jihlava.
Špýchar na návsi v Prostředkovicích je památkově chráněn, ale není nijak využit. V době nedávno minulé se měl stát okrskovým museem, kde měla být instalována stálá expozice historie Stonařovska "Doba feudalismu, doba bojů proti nacistickému násilí i nástin budování socialistického dneška". V současnosti objekt není rovněž nijak využit.
Suchá
Jihozápadním směrem dojdeme do obce Suchá. V obci žije přibližně 220 obyvatel, výměra obce je zhruba 1150 ha. Suchá patří do farnosti Stonařov.
Vílanec
Západně od Příseky se rozkládá obec Vilánec s přibližně 300 obyvateli, o výměře 1358 ha a hustotě osídlení 21 obyvatel na kilometr čtvereční. Obcí Vílanec prochází mezinárodní cesta Praha - Vídeň. Poloha obce je přibližně v polovině této cesty mezi Prahou a Vídní.
V 90. letech byla v obci z původního vodního mlýna vybudována stylová restaurace s ubytováním - Mlýnhotel. Druhá část - Mlýnhotel2 byl vybudován z původního statku a je komfortnější součástí komplexu Mlýnhotel.
Loučky
Loučky jsou osada obce Vilánec. Loučky patří rovněž pod farnost Vilánec.
V roce 1493 kupuje Jihlava od Ladislava Pilgramera vsi Loučky a Rančířov.
V roce 1532 kupuje Jihlava od Dětřicha z Dobré Vody polovinu Dlouhé Brtnice a půl pustých vsí Zhořce a Louček za 950 kop pražských grošů.
V roce 1542 kupuje Jihlava za 1200 kop pražských grošů od Valentýna Pražáka druhou polovinu Dlouhé Brtnice s tvrzí a dvorem a půl vsi Loučky.
Beranovec
Osada Beranovec patří v současnosti pod obec Vilánec. Beranovec patří rovněž pod farnost Vilánec.
V roce 1498, v době počátků budování městského panství, koupilo město Jihlava od Doroty Schönmelzerové osady Vílanec, Beranovec a Hosov za 7 tis. kop míšeňských grošů.
Cerekvička
Západně od Příseky nejdeme vesnici Cerekvičku. Cerekvička tvoří jednu obec spolu s nedalekými Rosicemi.
Roku 1558 kupuje Jihlava za 5800 zlatých od Petra Šmilauera ves Čížov s dvorem, Cerekvičku a Popice.
Obce Cerekvička a Rosice mají celkem přibližně 130 obyvatel, výměra obce je cca 900 ha. Cerekvička patří pod farnost Vilánec.
Rosice
Pokud půjdeme z Příseky prašnou lesní cestou na západ, dojdeme do Rosic. Rosice tvoří jednu obec spolu s Cerekvičkou.
Obce Cerekvička a Rosice mají celkem přibližně 130 obyvatel, výměra obce je cca 900 ha. Rosice patří pod farnost Vilánec.
Čížov
Severozápadním směrem od Příseky dojdeme do obce Čížov, který leží při silnici Jihlava-Znojmo. Součástí obce je rekreační osada Okrouhlík, která se rozkládá okolo stejnojmenného rybníka. Žije zde přibližně 170 obyvatel, výměra obce je zhruba 710 ha.
Roku 1558 kupuje Jihlava za 5800 zlatých od Petra Šmilauera ves Čížov s dvorem, Cerekvičku a Popice.
Rančířov
Ves byla založena už ve 13. století příslušníky rodu mající v erbu jelení roh, kteří osídlili poprvé zdejší území. Jistý Ranožir měl v letech 1234 až 1238 své statky v okolí Jihlavy a byl držitelem hradiště v nedalekém Stonařově. Od jeho osobního jména je také odvozen název této vsi.
Podle Josefa Dobiáše se první písemná zmínka vztahuje k roku 1303, kdy se uvádí Ranczyrow. Faktem zůstává, že Rančířov byl založen ještě před vnější kolonisací a že se jedná o ryze slovanskou ves při pravém břehu říčky Jihlávky, poblíž Heberské stezky, v té době již frekventované cesty do Rakous a dále do Uher.
V roce 1493 se dostává do majetku města Jihlavy, které nakonec získává v roce 1530 i patronátní práva ke zdejšímu farnímu kostelu. V té době sem přichází i první protestantský pastor Adrian Göschl a po něm několik dalších, až do roku 1623, kdy odchází poslední. Působením jihlavských jesuitů a díky tvrdému postupu nechvalně proslulého jihlavského rychtáře Haidlera se obyvatelé opět navracejí k víře katolické a tak roku 1649 přichází do nedalekého Vílance farář Clemens Kristely a v roce 1667 je konečně obsazena také zdejší fara.
Útrapy třicetileté války přestála ves poměrně dobře. Svědčí o tom lánové rejstříky z 22. října 1678. V té době zde bylo sedm osedlých a jen jeden pustý grunt. Všichni byli láníky.
Vznik kostela sv. Petra a Pavla je často spojován s letopočtem 1400 na klenáku uvnitř kostelní lodě. Stavba je však bezesporu mnohem starší a její základy můžeme klást do druhé poloviny 13. století. Stavbu kostela si patrně vyžádala sama doba, kdy se na okolních stráních rozběhla první těžba stříbra. Tehdy sem docházela řada horníků a mnozí se zde později trvale usadili. Zdejší ruda byla sice poměrně bohatá na stříbro, ale jeho cena už v té době klesala, neboť z Ameriky přicházelo stříbro levné. Zastaralé důlní zařízení a spodní voda znamenaly postupné zastavení těžby, která končila rokem 1755.
Největšího rozkvětu zaznamenala ves od 18. století, kdy je zde zaregistrováno 25 popisných čísel, až po 52 v roce 1945. Výstavba se soustředila především kolem návesního rybníku, blíže císařské silnice Jihlava - Vídeň, kde se rozkládal tzv. Starý Rančířov. Nový Rančířov se počal budovat blíže ke kostelu.
Není bez zajímavosti, že v místech V Ráji se uvažuje s vybudováním hornického skanzenu, který by budoucím generacím připomínal slavnou hornickou minulost královského města Jihlavy a jeho okolí.
Rančířov - www.nasemorava.cz/prezentace/1137ranc/1137ranc.htm