Obsah
Vesnice pod Kolíblem - Sasov
První písemně doložený název této vsi, Sachsenthal, pochází z roku 1778. Místo měšťanské rozkoše, zábavné či výletní místo Jihlavanů. V dalších letech se ujalo lidové Saksentál nebo Sachsentál. Český název Sasov byl ustanoven v roce 1924. Obyvatelům se říkávalo Guskáci a to podle bývalých majitelů Gosků vo Sachsenthal, kteří získali dvůr v roce 1688 od Waldhausenů za částku 600 zlatých.
Plán z roku 1778 nám přiblíží pohled na uspořádání vsi a také vzhled krajiny. Břehy kolem říčky Jihlávky, stejně jako břehy většiny uvedených rybníčků byly osázeny stromy. Cesta jdoucí od silnice z Příseky se úbočím Kolíblu klikatila a po jedné z rybničních hrází, jakoby bez povšimnutí, minula Sasov pospíchaje k Jihlavě. Pro úplnost si připomeňme, že dnešní asfaltová silnice běžící středem Kolíblu až na jeho vrcholek, kde se rozděluje ve dvou směrech na Střížov a Brtnici, byla zbudována až v polovině 20. století. Do té doby se tato prastará komunikace rozdvojovala už pár stovek metrů za Pančavou za mostem, když ve směru na Brtnici sledovala patrně trasu historické tzv. Haberské stezky. Políčka, louky, pěšiny, hladiny vodních nádrží a potůčků charakterizovaly tvář tohoto katastru o rozloze 1,7 km čtverečních.
Půjdeme-li od Sasova proti proudu říčky Jihlávky směrem na západ, bude naše putování obklopeno ploty. Bývalé stráně plné jahodníků a roztroušené zeleně byly v posledních desetiletích 20. století zaplaveny zahrádkáři. Terasy, bungalovy, monstra, to vše je k vidění na několika málo kilometrech kdysi romantické procházky zeleným údolím sevřeným příkrými stráněmi, což vyjadřuje i starý pomístní název Der untere grund. Žel, ušetřen nezůstal ani úzký proužek louček podél říčního koryta. Dokonale využitá nebo zneužitá krajina?
...v jednom místě při levém břehu nad Jihlávkou stávala kdysi samota a vedle ní se choulila studánka s báječně studenou vodou "jako led". Na mapě z roku 1780 je zachyceno stavení s poznámkou Bergwerks - hütte, hornický domek, ale ještě předtím huť. První těžba zde probíhala neznámo kdy. Teprve roku 1773 došlo k opětovnému prozkoumání zdejších odvalů a po kladném posudku odborníků byla stará štola znovu otevřena. V roce 1780 však byly nově vyražené šachty opuštěny nadobro a zůstal jen výtok důlní vody v podobě již zmíněné studánky. Na místě dolů bychom nalezli tovární haly, benzínovou pumpu a nekonečný zástup zahrádek.
Ale pojďme tím naším údolím ještě o kousek dál. Propleťme se mezi zahrádkami až k místu, kde stojí střelnice. Tady střílela policie i lidové milice do příkré holé stráně, na které nejednou závodily motocykly při jízdě do vrchu.
Hned vedle tohoto pustnoucího areálu je dosud velmi dobře patrný brod přes Jihlávku a můstek pro pěší. Za ním se při kraji lesa choulí malá kolonie zv. Domky. A tady někde, kousek nad ní, snad při malém rybníčku, rozkládala se v minulosti zaniklá ves Boříšov. Přes Boříšov kdysi vedla důležitá cesta z Jihlavy, která pokračovala dále na vrchol Kolíblu. Není vyloučeno, že šlo o jednu z možných variant diskutované trasy tzv. Haberské stezky (pro část cesty z Jihlavy do Brtnice), která se v tomto úseku jeví jako pohodlnější a mimo jakékoliv mokřady, strže apod. Od Jihlavy pokračovala dnešní Znojemskou ulicí a v místech před vysílačkou odbočovala k Domkům, kolem tamního Boříšova a dále po návrší Kolíblu vzhůru, kde navázala na dnešní silnici k Přísece a Brtnici.
Začátkem 20. století tady ve 12 domcích přebývalo 87 obyvatel a všichni německé národnosti. Po jejich vystěhování v roce 1945 přišli čeští osídlenci. V roce 1954 se stal Sasov místní částí Jihlavy. Dlouhá léta zde hospodařil školní statek, který v roce 1958 vystřídal zdejší JZD. Dnes je statek v soukromých rukou a dostaveníčko si zde dávají milovníci koní.
Ladislav VILÍMEK, http://iglau.cz/jihlava_dejiny.php
 |
Pozn.: Dominantou statku a vlastně i vesnice jsou již po dlouhá desetiletí modré silážní věže, které téměř nikdy nebyly používané pro svou nepraktičnost, někdy až nebezpečnost. Jde o nepovedený nápad socialistického zlepšovatele, který se ale bohužel realizoval. Deset silážních věží (stavba jedné věže prý tenkrát stála snad 150 tisíc Kč) tak dlouhá desetiletí stojí jako typický pomník z dob budování socialismu (pokud současný majitel nepřišel na jejich jiné možné využití). A stát ještě nějaký čas budou, protože jejich odstranění by stálo nemalé peníze.