Zajímavý pohled na mluvu na Horácku

aneb

Příseka a Uhřínovice jsou nejzápadnější hanácké vesnice !!!

MOTTO: Lidé se rodí a umírají. Řeč žije. Zůstává stále touž a přece je stále jiná, zrovna jako voda v potoce. Proměňuje se příroda, proměňuje se život a proměňuje se i řeč. Svět našich dědů a babiček zapadá nezadržitelně v moře času, který se nevrací. Technický pokrok překlenul dálky a vytvořil předpoklady k dorozumění mezi kmeny a národy, ale narušil spojení člověka se zemí, po níž chodí, připravil jej o uzemnění, jehož potřebuje pro svůj růst stejně jako strom: vzal mu pevnou půdu pod nohama, vzal mu jistotu. S překotným přizpůsobováním venkova životu městskému, s opouštěním zděděných tradic a forem životních upadá i původnost a čistota nářečí. Neboť "řeč je sama duše a kultura národa". (K.Čapek)

Obyvatelé třebíčského okresu mluví - až na západní výběžek jeho, tj. Předín a Opatov - nářečím hanáckým, třebaže se ovšem Hanáky nenazývají. (Praví Hanáci slovou vlastně jen obyvatelé oblasti říčky Hané od Vyškova po Kojetín a Kroměříž.) Na severozápadě přestupuje hanáčtina hranice okresu třebíčského a zasahuje dosti hluboko do okresu jihlavského, hraničíc tu místy jednak přímo s územím jihlavského ostrova německého (čes. obce Jestřebí, Uhřínovice a Příseka - něm. obce Falknov [Folknava] a Rosice čili Roschitz), jednak, a to většinou, s nářeční skupinou českou či spíše moravskočeskou. Je pochopitelné, že jazykové území tak rozsáhlé nemá mluvy jednotné; je proto správnější mluviti o nářečních skupinách, tedy i o skupině nářečí hanáckých.

Za nejdůležitější znak celé nářecní skupiny hanácké pokládají se všeobecně široké samohl. é (za ý nebo ej) a ó (za ou,popř. í), jimiž se hanáčtina liší jak od dialektů slovenských na jihu a na východě, tak i od skupiny moravskočeské na západě. Jestliže v největší části okr. třebíčského říkají (stejně jako někde u Vyškova nebo u Přerova) např.: Šókalovi pré zétra povedó béka, slyšíme v Předíně nebo v Opatově i od nejstarších lidí říkat: Šoukalovi prej zejtra povedou bejka (tedy stejně jako např. u Telče, u Žďáru nebo většinou v Čechách).

Rozhraní nářečního území hanáckého a moravskočeského je v starších odborných pracích stanoveno jen přibližně. Tak Bartošova Dialektologie moravská (1895) určuje toto rozhraní osadami Chlumek (u Měřína)-Předín-St. Říše-Želetava, tedy naprosto nepřesně, hlavně v úseku Chlumek-Předín, kde se zcela pomíjí rozsáhlý výběžek hanáčtiny směrem k Jihlavě, zvaný dnes úsek okříšský. Celkem možno říci, že je rozhraním čára, jež jde (od jihu k severu) od osady Horek (u Želetavy) na Čáslavice, Římov, Štěměchy, Chlístov, Heraltice, Hrutov, Brodce, Jestřebí, Uhřínovice až k Přísece, a to všude málo na západ od jmenovaných osad, takže tyto jsou všecky ještě hanácké. Poslední dvě osady, které si v řeči staršího pokolení také zachovaly podnes han. é a ó, jest tedy (nehledíme-li k zářezu Knínice-Krasonice jz. od Želetavy) pokládati za nejzazší západní mez hanáčtiny vůbec.

U Příseky obrací se hraniční linie náhle k východu a jde severně od Komárovic (na Jihl.), Střížova a Přímělkova mezi Radošovem (han.), Vržanovem a Kamenicí (mor.-čes.) směrem na Chlumek (v okr. velkomeziříčském).

Značně nepřesné rozhraní Bartošovo pro tento úsek hanáčtiny opraveno je ve studii "Moravská nářečí" prof. Frant. Trávnička (Praha 1926), který se dovolává informací prof. Jarosl. Veselského, jenž nově hranice podle stavu z r. 1910 určil. Zde je však třeba opraviti přece ještě malé nedopatření; týká se osady Puklic. Prof. Trávníček zde vede hraniční čáru nářečí hanáckého a moravsko-českého od Příseky k severu západně od Puklic, počítaje takto tuto osadu do území ještě hanáckého. To je omyl. Hranice tu nejdou od Puklic západně, nýbrž se této osady ani nedotýkají, obracejíce se od Příseky přímo na východ.

V Puklicích nebylo nikdy, ani v předešlém pokolení, hanáckého é a ó, pro něž se právě Pukličtí sousedům ze Střížova (5 km jv. za lesem Valdekem!) vždycky smávali, nazývajíce je Čiháci, nýbrž pouze ej a ou. Puklice vzdálené necelé 2 km od Studýnek, první osady něm. ostrova jihlavského, oddělují svým nářečím moravskočeským hanáčtinu v tomto ohbí od území německého. Osady Čáslavice, Štěměchy, Heraltice, méně již Zašovice, zato však na Jihlavsku Panská Lhota, Střížov, ba i Příseka mají ve starší generaci podnes nářečí hanácké. V městečku Brtnici mluví však i starší lidé již většinou "česky". Také do vesnic v severní části třebíčského okresu (Radošov, Kouty) zasahuje od severozápadu již silně vliv sousedního nářečí moravskočeského. V Radošově např., odkud má Bartoš ještě hojnost dokladů hanáčtiny, mluví tak dnes již jen několik jednotlivců. Na východ odtud ležící Svatoslav a Bochovice mají však é a ó ještě důsledně zachováno podnes.

Už Bartoš zdůrazňuje obecně známou zkušenost, že se v mluvě mladšího pokolení dialektické zvláštnosti stírají. Kde starší ještě říkají: bodo, rebe, hoťekat, mozeka, vedl'čka, tam mluví mladší: budo, rybě, oťekat, nejmladší pak: budu, ryby, utíkat, muzika, vidlička. Příčiny toho, že původní výslovnost ustupuje, jsou ve všech krajích obdobné: je to čilejší pohyb obyvatelstva, podporovaný dnes autobusovou dopravou i v krajích do nedávna zapadlých, častý pobyt jednotlivců mimo domov za prací, na vojně, hojnější četba, zvl. novin a lidových časopisů, jako Hvězda, Moravanka, Ilustr. zpravodaj apod., rozhlas, především však vliv školy.

Přibližuje-li škola lidovou mluvu jazyku spisovnému i v nářečním území souvislém, je její vliv tím pronikavější na našem nářečním rozhraní, tj. v sousedství nářečí "českého", jehož tvary i hlásky jsou bližší řeči spisovné. Mladší lidé, jako by se ostýchali setrvávati při původní mluvě "venkovské", přiklánějí se k domněle pokrokovější nebo panštější řeči městské.

Nářečí českomoravské mají tedy osady ležící od svrchu uvedené hraniční čáry na západ (na Třebíčsku především obě větší osady západního výběžku našeho okresu, tj. Předín a Opatov), popř. na sever (na Jihlavsku tedy Puklice, Luka, Bítovčice, Vržanov, Kamenice atd.). Přezdívka Čiháci, obvyklá v Puklicích pro sousedy ze Střížova, vznikla snad nějakým nedorozuměním. Podle Bartoše přezdívají názvem Čuháci právě skuteční Hanáci, mluvící dosud bodo, čóhat (= trčeti), sousedům, kteří už říkají budu, čúhat, zkrác. čuhat.

Podle vzpomínek současných příseckých padesátníků si za jejich dětských let navzájem posměšně říkali "Čouháci" i obyvatelé Příseky a Puklic. Ale kdo byl skutečný "Čouhák" a z čeho toto pojmenování vzniklo, už vlastně nikdo ani nevěděl. O třicet let později již toto pojmenování zcela vymizelo.

Území od výše uvedené hraniční linie na východ je všecko hanácké. Mluva obyvatelů města Třebíče, do nedávna silně promíšená slovy a obraty německými, které jsou dokladem neblahé někdejší nadvlády Němců, či spíše odrodilců v městě, vždycky se mnohem víc lišila od okolní hanáčtiny, než třeba ve Vyškově, v Kojetíně nebo v Prostějově, majíc do sebe ráz obecné češtiny.

Ukázky nářečí z blízkých vesnic v první půlce XX. století

Z Heraltic: Jak v Heralticích těšívají nemocné: Ježišku zlaté, ste to vy? Vy vypadáte! Voči fpadli, bradu špičató - Vás uš pámbu dloho trápid nenechá. Eno, musime tam fšici.
Každé holt má náturu inó. Negdo stune v jednom kusi a furd nařiká. Negdo nesmi ovoce a ňic kyseliho, hnej se mu uscává chlista (pálí ho žáha). Někdo má kačeňi žalódek, zežere třebas tento a zmichá fšecko dohromady. Já sem skusila ze žalótkem dost.

Z Opatova: (Ježto nejde již o nářečí hanácké, nýbrž moravskočeské, je tu užito transkripce poněkud odchylné.) Před volbama obecňiho vejboru dal hospockej do hlasu, gdo prej bude volid zasej stari přectavenstvo, že mu nejakej ten dloužek, co má u ňej v hospodě, f knize z dluhama škrkne. Hospockej ze starostou držel, protože von přy volbách dycky plaťyl nejaki to piťi, a tak mněl z ňej kšeft. Ale jeden mladej hospodář vod druhi strany mu kňyhu z dluhama ze šenkovňe zebral, napsal fšem dlužnikum upominky a večír před volbama je nechal roznist. V neďely ráno byla celá vobec f pozbižeňi. Před hospodou lyďy křyčely: Pryč ze starim vejborem. Voňy sy hospodařijou, jak scou, a dyj se jim f kasy nedostává, tak aj to zaplaťijou voliči. Starej starosta to projel na celi čáře. Mladej hospodář dostal vod noviho starosty za jeho nápat pokladňictvi.

Lidová mluva na Třebíčsku a přilehlém území okresu jihlavského

Popis nečiní si zde nároku ani na úplnost, ani na soustavnost. Podrobná práce o tomto předmětě vyžadovala by mnohem více místa a mnohem delšího a pronikavějšího pozorování. Nářeční materiál již sebraný a publikovaný bylo by mimo to třeba na příslušných místech samých znova ověřovati.

Článek je výtahem z rozsáhlého zpracování Lidová mluva na Třebíčsku od Vlad. Sovy, vydaného přibližně v polovině XX. století. Podrobný rozbor místního nářečí obsahuje zvlášť rozbor výslovnosti samohlásek, souhlásek, časování a ukázky nářečí z různých končin třebíčského a jihovýchodu okresu jihlavského.

Zkráceno - ČD - 2005