Obsah
Osada na Jihlávce - Pančava
Malá osada stojí jižně od Jihlavy v blízkosti Sasova, kde říčka Jihlávka je překlenuta kamenným mostem se sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1727, po kterém vede cesta dále do Brtnice. Nebyla zde v minulosti více jak dvě popisná čísla. Po pravé straně při cestě z Jihlavy stával starý mlýn a zájezdní hostinec.
V těsném sousedství se nacházela hospoda Zum Mondschein, česky U MĚSÍČNÍHO SVITU, potom krátce U SLUNCE, dnes restaurace PANČAVA. Na opačné straně cesty byl veliký dvůr patřící rodině Waldhausenů. Nad dvorem na jihovýchodním návrší se rozkládalo pole. Pomístní název Weinerisches feld by napovídal, že zde bývala v minulosti vinice. A těch bývalo, stejně jako chmelnic, všude kolem nespočet. Tak popisuje Pančavu s okolím nejeden kronikář. My pouze dodejme, že v současnosti zde stojí už jenom mnohokráte přestavovaný objekt hostince a mlýnu. Rozlehlý dvorový trakt s krásným barokním průčelím a vstupní branou do dvora už na protější straně neuvidíme. Navždy zmizel. V polovině minulého století byl postupně devastován a nakonec zbořen. Neméně krásný kamenný most přes Jihlávku, romantický motiv mnohých malířů a fotografů, byl zase z provozních důvodů v roce 1933 odstraněn a nahrazen betonovým...
Tak jako v celém okolí Jihlavy, tak také v okolí Pančavy probíhala v minulosti těžba stříbra. Po většině šachet a odvalů dnes už není ani památky. Byly postupně buď zavezeny kamením z okolních polí a následně zatravněny či osázeny a nebo v době docela nedávné zarovnány rumem z městských demolic a "kočičími hlavami" z jihlavských uliček a náměstí. Součástí hornického díla byla také celá kaskáda hornických rybníčků táhnoucích se mírných návrším od Pančavy vzhůru směrem k jihovýchodu (dnes zůstalo jen jejich torzo).
V roce 1901 zde ve dvou statcích a mlýně žilo 21 obyvatel, politickou obcí přináležela osada k Handlovým Dvorům a později k Helenínu a přifařena byla do Jihlavy.
Název Pančava (něm. Pantschawa) je odvozen od "pančování" čili ředění vína vodou. To se dělo čas od času v každé hospodě, a zdejší nebyla zajisté výjimkou, zvláště když klientela v této oblasti neoplývala majetkem a peněz mívala poskrovnu. Také dříve frekventovaná zdejší cesta na Brtnici ztratila už od 18. století svoji důležitost a bohatých nocležníků a cestujících valem ubývalo.
Stráně pod Pančavou při pravém břehu Jihlávky byly až do roku 1926 pusté a bylo tedy rozhodnuto tento pozemek zalesnit. Stráň byla nazvána "Jubilejní lesík" na počest 10. výročí založení ČSR. A to nejzajímavější nakonec. Z listnáčů byly ve smrkovém porostu vysázeny dva veliké letopočty 1918 - 1928. Jak asi vypadá současný pohled z letadla?
V současnosti už splynula Pančava s Jihlavou a stala se jejím předměstím. Ještě po druhé světové válce sem přicházeli návštěvníci na nedělní výlety spojené s posezením při hudbě, pivu, limonádě s brčkem a křikem kolem kuželny. O karbanících nemluvě. Cesta z Jihlavy bývala prašná, lemovaná stodolami na obou stranách silnice, kamenným křížem z 18. století a potom už kaštanovou alejí. Na vrcholu prudkého kopce před Pančavou, na vysoké mezi, stával tou dobou křížový kámen s vyobrazením dýky či mečíku a nečitelným nápisem včetně číslic. Nepochybně připomínal nějakou dávnou tragickou událost zakončenou mordem. Kam se poděl, kdo ví.
Naše další putování půjde přes Pančavu po pěšince při potůčku vzhůru směrem ke Studénkám. Tady byl umístěn mezi starými stromy křížový kámen s vyobrazením jakéhosi kolečka a kosy či srpu. Dochovala se pověst, že zde byl zabit malý chlapec jdoucí pro chléb. Vrah prý mu tenkrát sebral pouhé 4 krejcary. Kolečko tedy mělo znázorňovat peníz. I kdyby šlo o zlatku, byl by to hrůzný čin. Jenže, pro peníze se vraždí i dnes...
Vyjděme proto raději na návrší Kalgbergu, Kalghüblu, lidově Kolíblu a popojděme po silnici směrem k Přísece. Tady stály hned dva pozoruhodné památníčky. Oboustranně opracovaný křížový kámen s latinskými kříži, na čelní straně navíc opatřený málo čitelným nápisem, snad IANUS, a nevelkým erbem, sladovnickým prkénkem zv. limpa, šipkou z kuše a letopočtem 1502 nebo 1504. Opět místo loupežné vraždy, dost možná sladovníka Hanuše, vezoucího si peníze utržené za prodej ječmene či chmelu. Ten jediný zde stojí dodnes. A nakonec to nejzajímavější, byť se smutným koncem. Poblíž tohoto místa stával překrásný a bohatě zdobený rokokový kříž s obrázkem kočáru taženého koňmi. Už nestojí. K velké škodě nás všech. Po několika přeraženích a následných opravách zmizel. Jakoby se do země propadl. Stejně tak končí pověst, podle které se v tomto místě propadl do země vozka i se svatebními hosty v kočáře. Koně se tehdy nechtěli hnout z místa a když nepomohl bič, došlo na láteření a rouhání se Bohu. Tehdy se země otevřela a za burácení hromu se všichni propadli do pekla... ...no to by nás dneska zůstala jen hrstka...
Ladislav VILÍMEK, http://iglau.cz/jihlava_dejiny.php