Obsah
Území, která měla sloužit pro výchovu nových bojovníků do řad SS
Bodenamt für Böhmen und Mähren Gruppe S-Sonderaufgaben - Prag II. To je adresa odesílatele dopisu ze dne 4. prosince 1944 určeného obcím Wiese, Pschedborsch, Swatoslau, Puklitz, Prisneck, Komarowitz, Pirnitz, Strieschow, Primelkau, Herrenried-Kleinhöf a Unter-Bitowschitz.
Po přečtení člověka až zamrazí. O co krásněji zní původní české názvy těchto vesnic: Luka nad Jihlavou, Předboř, Svatoslav, Puklice, Příseka, Komárovice, Brtnice, Střížov, Přímělkov, Panská Lhota - Malé a Dolní Bítovčice. Nic naplat, píše se rok 1944 a protektorát Čechy a Morava je pod ochranou Velkoněmecké říše. Bez ohledu na blížící se frontu je třeba dále vychovávat nové bojovníky do řad SS. V dopise se dále uvádí:
"Velkoněmecká říše, Fiskus Waffen-SS, činí si podle zákona ze dne 29.3.1935 č. 63 Sb. k účelům obrany státu nárok na části výše uvedených kat. obcí."
Následuje přesné vymezení tohoto prostoru a na závěr se píše:"Jest úmyslem pachtovati území přikázané do držby (kromě lesních ploch) na dobu jednoho roku po skončení války. Vstup na území jest dovolen pouze se svolením Standortältesten der Waffen-SS v Jihlavě."
Toto německé nařízení bylo vybubnováno v obci Střížov. Událo se podle záznamů místních kronikářů Tomáše a Josefa Šebestových dne 6. prosince 1944 a původní vyhlášený termín pro vystěhování 1. březen 1945 byl neustále zkracován, až nakonec celou obec obsadily oddíly SS už 20. ledna a místní obyvatelé se museli uchýlit ke známým v blízkém okolí.
Jak měl asi vypadat konec války podle autorů tohoto dopisu? Očekávali zřejmě zázrak či zázračnou zbraň, která by zvrátila dosavadní průběh fronty? Jak jinak si vysvětlit, že Bezirkshörde in Iglau v dopise ze dne 17. února 1945 (!!!) upozorňuje na dodržování nařízení o uzavřeném vojenském prostoru, na používání silničních objížděk a nebezpečí života při nedodržování tohoto nařízení. Co všechno se odehrávalo v tomto prostoru?
Mezitím se zdejší lidé ze Střížova odstěhovali. Každý šel, kam jen mohl. Bylo to přetěžké loučení. Ve vzpomínkách Antonína Pokorného se uvádí, že z celé farnosti zůstalo jen asi 28 osob na původním místě. Také kostelní zařízení bylo převezeno a uskladněno v Panské Lhotě v tamním kostele a v márnici. Stěhoval se i farář Josef Celpek. Po osvobození byl zdevastovaný kostel narychlo upraven a první bohoslužba se konala již 27. května 1945. Totéž se dá napsat o tamní obecné škole. Kronika mimo jiné uvádí, že dne 7. prosince 1944 odpoledne byl řídící učitel povolán na obecní úřad, kde mu bylo sděleno, že podle výnosu okupačních úřadů bude celá obec vystěhována do konce února 1945. Po čtyrech dnech však přijel důstojník SS a nařídil vyklizení školní budovy do Vánoc. Druhý den, bylo to úterý 12. prosince 1944, byl rozkaz opět změněn a předvoj SS se ohlásil k nástupu do budovy už 14. prosince.
Vyučování bylo ihned zastaveno. Inventář byl odvezen do školy v Panské Lhotě. Co zbylo ve třídách bylo SS zabaveno. Byt řídícího učitele byl předán až 20. prosince. Krátké soužití s Němci znamenalo pro něj rozkradení většiny důležitých životních zásob. Celá vesnice se začala stěhovat po Novém roce. Všude slzy a velký otazník, kde a na jak dlouho zakotvit? Jak píše kronikář: "15. ledna je obec prázdná. Sem tam přeběhne kočka. Přijíždějí další příslušníci SS, kradou, pálí a ničí."
Po osvobození nacházejí navrátilci vytřískaná okna, zutrhané zámky, všechno dřevěné spáleno. Ve škole otlučené a začouzené zdi. Špína a nepořádek všude kolem. Deset dětí s rodiči se již do Střížova nevrátilo a zůstalo jinde. Pravidelné vyučování však bylo přesto dne 21. června 1945 slavnostně zahájeno.
Co všechno se doopravdy odehrávalo v tomto uzavřeném prostoru?
Proslýchalo se tenkrát, že zde byla umístěna skladiště válečného materiálu. Nebo se snad chystal prostor pro instalaci "tajné zbraně", do které Němci vkládali své poslední naděje? Jisté je, že zdejší němečtí vojáci chodili do kina v Brtnici, kde byla nějaký čas umístěna jejich koňská polní nemocnice. V okolních vsích prý žebrali o jídlo. V dubnu vojenský prostor opustili a vzali s sebou i ruské zajatce, z nichž se podařilo několika uprchnout a zúčastnit se v květnu 1945 povstání v Brtnici. Více zpráv se nepodařilo v jihlavském archivu objevit.
Nějakou dobu po válce se našel při budování chaty u Rokštýna hrob neznámého mladého německého vojáka. V okolí Komárovic, a dost možná i jinde, je dalších několik, snad desítek, hrobů. Ti všichni nestačili padnout za vlast na frontě, ale při výcviku, snad... Komu byla podána zpráva o jejich smrti? Proč se o hroby doposud nikdo nestaral? Proč nebyli řádně pohřbeni, ale jen zahrabáni jako padlá zvěř? Kdo si vzpomene na neznámé hroby neznámých...?
Teprve nedávno našli obyvatelé Střížova unikátní desku s německým plánem cvičiště. Údajně v tomto prostoru provedli příslušníci SS popravu svých tří mladých vojáků, kteří nechtěli na frontu a chystali útěk. Byli ale odhaleni a popraveni. "Známe místa jejich hrobů", doplnil střížovský kronikář Jan Kalný.