Obsah
Příseka očima kronikáře
Ves ležící osm kilometrů jihovýchodně od Jihlavy. V písemných pramenech se poprvé objevuje v roce 1234 - Presseka. V roce 1846 je uváděna Prisznek, Přiseky a Přišeka a od roku 1881 už trvale jako Příseka. Byla založena jako obranné zařízení na stezce pohraničním hvozdem na místě lesa, na vykáceném jižním svahu nad potokem a vznikla tedy přísekem nebo také prosekem v lese. Krásné pojmenování, jen si zkuste říci ještě jednou, pomalu - Příseka.
Historik G. Wolny v roce 1842 popsal jen velmi krátce její historii a mimo jiné uvedl, že ves měla tehdy 41 domů a 347 obyvatel. Celou jednu stránku jí naopak věnoval historik A. J. Pátek ve své Vlastivědě Moravské. Na počátku 20. století zde napočítal 45 popisných čísel a 342 obyvatel.
Založení vsi se odehrálo v průběhu vnitřní kolonisace tohoto území, které bylo původně zeměpanským majetkem a které král Václav I. daroval v roce 1234 tišnovskému klášteru. Z uvedeného data můžeme usuzovat na zřízení vsi počátkem 13. století, kdy tudy procházela významná cesta od Staré Jihlavy k Brtnici, kde se dále rozdvojovala ve směrech na Třebíč a na Želetavu.
Příseka představuje jádrem svého půdorysu silniční typ vsi na trase Haberské cesty. Na severu dominuje vsi kostel sv. Barbory se hřbitovem, jehož počátky lze vročit do 2. poloviny 13. až počátku 14. století. Na opačném jižním konci vsi stojí nad údolím zámeček, v jádru velmi pozdní tvrz při dvoře, poprvé připomínaný v roce 1568. Jeho renesanční podobu včetně věže na západě a portálu tvrze, který je datován do sedmdesátých let 16. století, můžeme spatřit dodnes. Patrně půjde o vůbec nejstarší část Příseky, neboť jako malé opevnění mohla dřívější tvrz, která však zřejmě nikdy nebyla opevněna, poskytovat ochranu a přístřeší všem kolemjdoucím. K její ochraně dobře sloužil i zdejší návesní rybník, do něhož přitéká Přísecký potok, zásobující vodou ještě Podstránecký a Mlýnský rybník. Jak z posledního názvu vyplývá, stál na východ od vsi už ve středověku mlýn, později s pilou.
Na počátku 14. století se ves dostala opět do rukou panovníka a v roce 1327 ji král Jan Lucemburský udělil Jindřichovi z Lipé. Z roku 1438 je zde znám Mikulášek Beránek z Petrovic, který dává listem ze 4. července téhož roku zdejší dvůr s příslušenstvím své manželce Uršule. Z roku 1529 je znám Zikmund Beránek z Petrovic, který se psal "na Přísece" a v roce 1542 se píše na Přísece také Volf Beránek z Petrovic, kterému byla Příseka nakonec v roce 1535 propuštěna do plného vlastnictví. Od něj přešla roku 1579 na Hynka Brtnického z Valdštejna a roku 1602 se stala majetkem rodu Křineckých z Ronova. Jeden z nich, Jiří, nechal ještě téhož roku odlít na vlastní náklady pro zdejší kostel zvon o váze 2 centů. Poslední majitel Hynek Křinecký se jako evangelík zúčastnil v roce 1619 protihabsburského odboje a proto mu byl celý přísecký statek konfiskován. Císařská komora ho roku 1623 prodala za 10.000 zlatých brtnickému hraběti Romboaldu Collaltovi, který zde ihned započal se stavebními úpravami na panské sídlo zámeckého typu, kde později sídlili někteří jeho úředníci.
Tragické události třicetileté války se zdejšímu kraji vyhnuly. Ve vsi bylo při sestavování lánových rejstříků v roce 1679 zjištěno 21 osedlých a jen dvě stavení pustá. Všichni hospodařili na půdě a jedenáct bylo láníků. V roce 1791 zde byla zřízena vlastní škola, kam docházeli také žáci z blízkých Komárovic a Uhřinovic.
Po roce 1849 zde zůstal někdejší vrchnostenský dvůr, který byl pronajímán různým nájemcům. Při pozemkové reformě ve dvacátých letech 20. století byl z něho vytvořen zbytkový statek. K úplnému zabrání všecho collaltovského majetku došlo až po roce 1945.
Vraťme se nyní vzhůru do kopce, ke kostelu sv. Barbory. Ještě pár let po druhé světové válce lemovaly obě strany prašné silnice bílé štíty domů. Byla to přehlídka směsice barokních a klasicistních bílých fasád a polovalbových střech, které mnohdy skrývaly pod šedivým eternitem ještě starou šindelovou krytinu. Bejvávalo... Podle historika A. Hrdličky je filiální kostel sv. Barbory starého původu, jak prý lze soudit podle sanktuaria. Je skutečností, že kostel je nejen orientován, obklopen hřbitovem, ale má také gotické jádro. Samo zasvěcení dává tušit, že jde o velmi starou svatyni, neboť ta byla patronkou, a teď si můžeme vybrat, horníků, dělostřelců, všech možných cechů a ochránkyní před ohněm. Bude to patrně oheň, který byl nepřítelem všeho živého a katastrofou nejen pro středověké vesnice, ale i města, což dokládají osudy samotné Jihlavy.
Až do roku 1622 byl zdejší kostel farním. Fara však v období reformace zanikla a tak roku 1623 byla Příseka přifařena do Brtnice. Na věži byly umístěny dva zvony odlité v letech 1510 a 1602. Kostel prošel od 18. století celou řadou stavebních úprav, včetně interieru. Věž byla vybudována v roce 1852.
Na kopci nad kostelem stojí stará kamenná Boží muka a ve hřbitovní zdi u vchodu je zasazen křížový kámen s reliefem kříže, v němž je vyryt meč a hrot kopí. Křížový kámen stál (údajně až do roku 1988) v polích u Příseky. Nepochybně se tam odehrála nám neznámá tragická událost. To všechno bylo dávno...
Křížový kámen č.0536, výška 121 cm, šířka 56 cm, tloušťka ? cm.
Od roku 1883 má obec dobrovolný hasičský sbor. Po dlouhém váhání a jednáních, vedených od roku 1914, došlo v roce 1926 k vybudování obecního vodovodu. Zapomenout nesmíme ani na elektrifikaci v roce 1929 a silnici do Puklic, dokončenou po dlouholeté výstavbě v roce 1931. V období okupace zde byl postaven nový obecní dům a zavedeno telefonní spojení.
Tragickou kapitolou je přítomnost Židů v Přísece, která se započala v polovině 19. století. Tehdy se zde na č.p. 26 objevil Jakub Pokorný se svojí ženou Karolínou. Vedl hospodu a hospodařil na poli. V roce 1940 sem bylo dočasně umístěno šest Židů. Obývali tehdy dům č.p. 36 a 64. Čekala je odtud cesta do Třebíče, Terezína, do některého koncentračního tábora v Polsku. Čekala je smrt. Přežila pouze Renata Borová, roz. Weissensteinová, zdravotní sestra z Terezína.
Dívám se dolů, do vsi. Je kouřmo, z komínů stoupá k nebi dým. Mozaika střech zaniká ve smogu, na protější stráň nelze dohlédnout. Ani do historie této obce nikdo nedohlédne, je psána prchavým písmem bezpočtu všedních dnů. A tak je to asi dobře...
Naši ves takto pěkně popsal archivář Ladislav VILÍMEK, Rounek 25.