Obsah
Konec války a doba osvobození
Poslední Němci ve vsi
V posledních dubnových dnech roku 1945 přitáhla do zdejší obce karavana německých vojáků s koňským lazaretem a roztáhla se po vsi. Po dobu 14 dní, co zde byli ubytovaní, bylo po celý den vidět nemocné, prašivé a vychrtlé koně a s nimi právě tak vychrtlí a prašiví, nenávidění němečtí vojáci.
Za nimi v dlouhých transportech přitáhli "národní hosté", jak se jim tehdy honosně říkalo: němečtí civilní vystěhovalci, kteří zděšeně prchali před postupujícím sovětským vojskem. Naše obec měla "čest" hostiti příslušníky až od Vratislavi. Pohostinství, bohudík, trvalo jen několik dní, neboť fronta se blížila a tak jednoho dne odtáhl koňský lazaret, s nimi odešli i naši "vzácní národní hosté" a i naše třída ve škole byla zbavena "Schusterei".
A nyní to šlo ráz na ráz. V první květnové dny si vedení vyžádalo potahy a již byly uvolňovány i zabrané osady.
Posledním výrazem zpupnosti byla četa německých zákopníků, kteří poručili odevzdati veškeré motyky a lopaty na kopání "záchytného pásma". Zákopníci začali ráno, před polednem a přes noc udělali opravdu pěkný kus práce, která však již nepomohla, neboť fronta se opět pohnula stokilometrovou rychlostí a tak ráno nebylo po zákopnících ani vidu ani slechu. Asi na zvláštní rozkaz odjeli kopat záchytná pásma o několik stovek kilometrů dál.
Květen 1945 - Doba revoluce a osvobození
Přišel jiný máj, než jsme byli zvyklí vítat. Přišel měsíc plný vzruchu, očekávání, naděje, víry a lásky. Přišel měsíc, na který jsme šest let čekali, měsíc osvobození. Krajem proskakovaly zvěsti o partyzánech, vzpourách a každý den byl vzrušenější událostmi.
Praha se vzbouřila, Brno osvobozeno a jako divý uragan se řítila fronta, mohla-li se ještě frontou zvát. Objevovala se první auta s uprchlíky z fronty, auta vojenská, zvědné vozy atd.
V noci z 8. na 9. května zaburácela na naší silnici těžká německá vozidla a po celou noc řítily se tanky a plnily vzduch strašným lomozem a jekem. Do rachotu tankových pásů štěkaly kulomety ruských zvědných letadel a na obloze zářily osvětlovací rakety. Obyvatelstvo bylo právem přestrašeno, neboť nikdo nevěděl, co nám přinese ráno. Vzduch byl skoro nedýchatelný, čpěl zvířeným prachem, spáleným olejem, benzinem a hlavně nejistotou. Až do časných ranních hodin bouřila vřava šíleně prchající armády, ale ráno již přineslo uklidnění. Po silnici přijížděly transporty s koňskými potahy, po polích zděšeně prchaly rozprášené zbytky kdysi tak hrdé a zpupné armády.
Auta, vozy, koně, všechno ve zmatené směsici vroubilo příkopy silnic - pohozený, nepovšimnutý materiál, neboť prchající vojska chtěla zachránit jen holý život.
V 10 hodin dopoledne, dne 14. května se zatřepetala v ohybu silnice od Brtnice první rudá vlajka na ruském zvědném autu. A pak již nepřetržitě po celý měsíc projížděla armáda maršála Malinovského naší vsí.
Revoluční národní výbor se ujal činnosti a zahájil první potřebné zákroky a práce. V prvním revolučním výboru byli: Karel Hrdlička, Alois Varner, Tomáš Bruzl, Josef Března, Čeněk Doucha, Karel Kubeš a Karel Varhaník.
Ráz na ráz šly události kolem nás a ve shonu událostí nebylo času myslet na všední věci.
Přišel červen, přikvačil červenec a zdejší lidé nezapomněli, že jsou sedláky a dělníky. Rozkročili se nad mohutnými řadami obilí, aby dali nové republice do vínku to, co tolik potřebovala - chleba a zase chleba. Ne oslavy, ale práce, práce každodenní, pravidelná, nedala myslet na to, že jsme samostatni, svobodni.
První měsíce po osvobození byly rušné. Přípřeže, doprovody pro Rudou armádu, stravování a ubytování připravily všem obyvatelům dosti starostí, takže každý teprve oddechl volněji, až přišel podzim.