Obsah
II. Světová válka (1939-1945)
Změny ve správě obce
Naše vesnička žila zdánlivě svým životem dál. Ovšem jen zdánlivě, neboť násilí a útisk dopadal i na bedra našich lidí.
Bylo, nebylo. Ale pro nás, kteří jsme tomu rozuměli, bylo a mnoho bylo.
Jedním z prvních nacistických nařízení bylo odstranění těch osobností z veřejných úřadů, které byly účastny prvního odboje naší republiky. Na prvním místě to byli legionáři a příslušníci svazu domobrany. A tak stihl osud dosavadního řídícího učitele, pana Antonína Šánu, který byl předčasně pensionován a propuštěn ze školní služby. Odešel do Brtnice a na jeho místo byl jmenován Karel Hrdlička, který byl "vyhnán" z místa řídícího učitele menšinové školy ve Studénkách, kde se v rámci "ochrany" Čechů tvoří německá škola.
K rezignaci jest "dobrovolně" donucen dosavadní starosta obce pan Pojer Václav z čísla 1 pro příslušnost ve Svazu československé domobrany. Jednomyslnou volbou občanů a členů místního zastupitelstva jest jmenován starostou pan Tomáš Bruzl číslo 25.
Dík jeho prozíravosti, klidu a velkého rozhledu propluli obyvatelé zdejší obce bez následků a nepříjemného zájmu všemocného Gestapa. Teprve pozdější časy plně zhodnotí význam jeho činnosti. Budiž však pro věčnou paměť zde toto konstatováno. Ne zbytečnými slovy, ale skutkem a činy dokazoval, jak mají sousedé plnit příkaz doby, aby "vlk se nažral a koza zůstala celá". Ne všechny obce se mohly pochlubit takovým protektorátním starostou, neboť jeho rady a pokyny hraničily s kriminálem a zaváněly tehdejší vlastizradou, ovšem německé říše.
Rasové zásahy nacistů
V důsledku rasistických zákonů byla ze zdejší obce odsunuta rodina Pavla Pokorného, kterému byl majetek zabaven a dán pod vnucenou správu. Dále byla odvlečena rodina MUDr. Weissensteina, který zde po vystěhování žil v domku pana Pulicara. I jeho majetek byl vzat "pod ochranu".
Celkem bylo odsunuto do Terezína 5 lidí izraelského vyznání a z nich se vrátila jen slečna Weissensteinová Renata, ostatní zůstali v srdečném obětí německé "ochrany".
Bezplatný pobyt v koncentračních táborech nebyl již poté z naší vesnice poskytnut nikomu, k nemalé ovšem radosti všech obyvatelů. Osud Židů však byl předzvěstí a ukázkou toho, co by se bylo stalo s námi Čechy, kdyby... Dík Bohu a prozřetelnosti, ovšem ne té prozřetelnosti "vůdcově", se tak nestalo.
Hospodářské zásahy nacistů
Ze strachu, aby se nepromarnilo ani zrnko obilí potřebného pro vedení války, byly dány též pod nucenou správu velkostatek č.18 a statek pana Líbala Josefa č.33. Oba statky přečkaly "báječné" hospodářství říše a i nad nimi se na konec zasmálo "slunce Svobody".
Všechna nařízení říše byla tak "důsledně" prováděna, že například kliky, které měly posílit zbrojní materiál velké Říše, zůstaly ležet v obecní kanceláři a ve škole přečkaly světovou válku.
Naši obec postihlo i zavírání živností. Jediný řezník pan František Líbal byl donucen obchod zrušiti. Ochod smíšeným zbožím paní Procházkové byl též zrušen, takže obyvatelé Příseky museli nakupovati každou maličkost pro domácnost jinde.
Při násilném vystěhování Střížova se přestěhoval do Příseky obchodník smíšeným zbožím pan Kaut, který zde "obchodoval" od ledna 1944 do května 1945.
Situace vyživovací
Co se vyživovací situace týče, je možno směle říci, že vesnice byla v tomto ohledu daleko před městem, neboť rolníci vždy zachránili něco zrna a omastku pro sebe, bezzemky i městské "výletníky". Ve zdejší obci se obešel mnohý měšťák dík porozumění zdejších rolníků, kteří nezatížili vázaný vklad výtěžky z černých obchodů. Městští čeští "výletníci" nikdy neodešli s prázdnou, takže si mohli dávat samozásobitelské dávky do mlýna ještě přede žněmi.
Naši zemědělci odevzdávali přebytky obilí v takové míře, že to vzbudilo pozornost kriminální policie, která v hojném počtu si vyjela do Příseky podívat, jsou-li údaje pravdivé.
Krmit myši chlebovým obilím, které bylo určeno pro dodávky, to ano, ale krmit německé myši, které k nám nevolány nalezly, to ne. Jen to, co muselo opravdu být.
Totální nasazení
Toto "všeužitečné" opatření říše okusilo také několik obyvatelů zdejší obce a všichni si "chválili" placený pobyt v říši, která oplývala v tehdejší době "mlékem a strdím". Zvlášť "výborně" svědčil německý vzduch panu Janu Policarovi z č. 20, kterého přivezli více mrtvého, než živého. Ostatně toto cestování na státní útraty a "příjemný" pobyt mnohých až u moře si všichni vybraní zvlášť "pochvalovali" při dovolených nebo při návratu.