Poměry v obci za první války světové

Začátek světové války

Přišla válka světová a rozvířila klidný život našich vesnic. Hned při první mobilizaci narukovalo všechno mladší mužstvo. Stálé dodatečné odvody a prohlídky způsobily mnoho smutných chvil i ve zdejší obci, když museli i starší živitelé rodin odcházeti na frontu. Nerad každý odcházel, leč muselo se. Kromě toho utěšoval se každý domněnkou, že vojna dlouho nepotrvá. Naděje tyto však zklamaly, když vojna se táhla již několik roků.

Nedostatek potravin

Ve městech nastávala zlá bída a nedostatek potravin. Z Jihlavy a jiných měst chodili i do zdejší obce pro mléko, trochu másla, mouky, vejce a brambory. Tehdy zatvrdila se srdce některých lidí. Byli však i takoví, kteří i v těchto těžkých dobách uchovali si vědomí, že vlastní prospěch nesmí býti vykoupen bídou druhých.

Poměry hospodářské

Ženy po narukovavších měly na vesnici za války také kruté časy. Všude scházelo vedení hospodářovo, nebylo dostatek potahů na obdělávání polí, neboť stálé rekvisice dobytka ztenčily počet jeho na míru nejmenší. Nebylo čeledínů ku práci, jen mládež 14, 15ti-letá a starci museli pomáhati při hospodářství. Teprve ku konci války dostali někteří hospodáři na práci zajatce Italy a Rusy. Stálé domovní prohlídky za asistence vojáků pátraly po zásobách obilí, potravin. Lid proto chtěje uchrániti živobytí, schovával obilí, mouku, máslo a pod. do lesů, neb zakopával do země. Nebylo ani těch nejnutnějších denních potřeb pro domácnost. Všechno se prodávalo pouze na lístky, což však naprosto nestačilo.

Padlí ve válce

Mnoho smutku bylo v obci, když přicházely zprávy o padlých a vraceli se ranění. Hned na začátku války padli na bojišti Tomáš Mátl, Ferdinand Pulicar a František Štefl, všichni z Příseky a Emanuel Kuchyňa z Komárovic. Byv odveden do Jihlavy, sám volil smrt před odchodem na bojiště Bruzl Antonín z Příseky číslo 29. Týž zanechal po sobě četnou rodinu. Ve 3. roce války na ruském bojišti padli František Fila a Josef Fila, oba z Komárovic.

Konec války

Rok 1918 začínal velice smutně, mezi lidem v zázemí i mezi vojskem v poli byla všeobecná nespokojenost, nebylo chuti ku práci, všude veliká stísněnost a ve všem nedostatek. I nemoce se dostavily, zvláště zle zde řádila španělská chřipka, která i ve zdejší obci některé oběti si vyžádala. Bída dostoupila vrcholu. Bylo viděti, že poměry jsou neudržitelny, že musí vražedná válka nějak skončiti.

28. říjen

Změnu přinesl 28. říjen. Toho dne došla radostná zpráva, že Čechy, Morava, Slezsko a Slovensko prohlášeny jsou státem samostatným, svobodnou republikou. I ve zdejší obci lidé zanechali práce a radovali se, svrženo nenáviděné jho dynastie habsburské, že českému národu, českému jazyku dostává se opět svého práva. Lidé, zapomenuvše malicherných třenic, byli všichni jednotní, jedné vůle a upřímná láska vzplanula mezi nimi. Všude byl viditelný zápal vlastenecký.

Legionáři

Vzpomenouti dlužno i těch ze zdejší obce, kteří zúčastnili se zahraničního hnutí v Rusku a vrátili se jako legionáři do osvobozené vlasti. Jsou to: Antonín Šána, řídící učitel, Josef Štefl, domkař v Přísece číslo 13 a Josef Hos, syn rolníka, číslo 10 v Přísece.