Obsah
1946 - 1956
Kulturní poměry
Až do 1. září 1946 působí na zdejší dvoutřídní národní škole učitel Karel Hrdlička. Poté odchází na II. osmiletou střední školu v Jihlavě. Na místo ředitele školy přichází Oldřich Jelínek, který dosud působil v Horních Dubenkách. Druhá učitelská síla se v tomto roce často měnila. Působila zde učitelka Fridolína Kovářová z Batelova, Jiřina Padrnosová z Pavlova a Božena Dvořáková z Vladislavi. Učitelkou dívčích ručních prací byla Libuše Vágnerová.
V roce 1947-48 je změněna organizace školy na jednotřídní. Na škole tedy zůstává jen ředitel školy Oldřich Jelínek. Ten v rámci družby mezi československými školami podniká v roce 1950 zájezd do Polního Kesova a tam jsou děti hosty rodičů. Slovenské děti přijely v témže roce oplatit tuto návštěvu do Příseky. Ředitel školy Oldřich Jelínek působí ve škole až do roku 1954. Od 1. září tohoto roku odchází do Jihlavy, kde je ustanoven ředitelem Krajského pionýrského domu.
Během roku 1954-55 se vystřídali na škole učitelé Alois Král z Brtnice, Vítězslav Kerndl, který rovněž odchází do Krajského pionýrského domu v Jihlavě a školní rok dokončuje Josef Hort z Myslibořic.
Ve školním roce 1955-56 se zřizuje opět škola dvoutřídní. Jako ředitel je na vlastní žádost ustanoven učitel Alois Růžička, dosavadní ředitel národní školy ve Věžnici. Učitel Josef Hort zůstává rovněž na škole, ale od 1. září odchází na ředitelské místo do Kostelce, na školu při ozdravovně. Na jeho místo přichází učitelka Marie Procházková z Brtnice.
Učitelé byli činni především v kulturní práci v obci. Působili jako knihovníci, vedoucí Osvětové besedy, pomáhali v Československém svazu mládeže. Na škole je založen Pionýrský oddíl, který však nepracuje tak, tak by bylo zapotřebí. Je stále potíž najít schopného vedoucího z řad svazáků.
Učitel Oldřich Jelínek získává v roce 1950 zvukový promítací přístroj a promítá ve volné třídě národní školy téměř každou sobotu. Na jaře 1956 dostává Osvětová beseda nový, již větší promítací přístroj. Od té doby se promítá pravidelně jednou týdně v sále hostince "Jednota". Promítání obstarávají Josef Vrána a Ladislav Hekrdla.
Divadelní činnost trpí prací na směny, přes to se však hraje průměrně jedno divadelní představení každým rokem.
Kulturní činnost se vyvíjí i ve Sdružení rodičů a přátel školy (SRPŠ), kde učitelé mívají vhodné přednášky, týkající se především výchovy dětí a mládeže. Sdružení rodičů a Výbor žen organizují též všechny oslavy a dětské slavnosti.
Vzdělání je od roku 1948 jednotné, tj. že děti po návštěvě 5. postupových ročníků na národní škole odcházejí všechny do 6. - 8. třídy příslušné osmileté střední školy. Děti z Příseky dojížděly do Brtnice, ale od roku 1956 dojíždějí do Puklic, kde se otevřela nová osmiletá střední škola.
Kulturní život je proti minulým letům pestřejší. Kulturní život v obci oživují estrády, jak se nazývají pestré kulturní pořady, ať již organizované okresním národním výborem ve žních nebo zájezdy kulturního souboru patronátního závodu, kterým je krajská správa spojů z Jihlavy. ČSH hraje loutkové divadlo, v roce 1956 je divadelní loutkářský kroužek při pionýrském oddílu.
Společensky se žije pestřeji. Pravidelné promítání filmů, průměrně 2 plesy ročně, pak zábava dožínková, poutní a od roku 1954 bývají slavné, tj. s hudbou, výroční schůze JZD. Doplatky družstevníků bývají velmi pěkné. Je tedy důvod k veselí, které se po nedělních doplatcích slaví ještě v pondělí.
Občané jezdí rovněž často do Horáckého divadla v Jihlavě. Autobusové spojení vyhovuje, případně jedou zvláštním autobusem, který jezdí z Brtnice. Než bylo zařízeno trvalé promítání v obci, dojíždělo tzv. "Putovní kino".
Méně starostí zemědělců, hlavně žen, které jako členky JZD nejsou zatíženy prací od sluníčka do sluníčka, umožňuje i kulturní vyžití.
Sportovní činnost se výrazněji projevila v letech 1950-51, kdy naši hokejisté slavně poráželi i silnější mužstva v okolí (Brtnice, Puklice).