Obsah
1946 - 1956
Výstavba obce
Pro činnost Československého svazu mládeže byla zřízena kulturní jizba v budově MNV č. 65, kde je i rozhlasová kabina místního rozhlasu, postaveného v roce 1948.
Družstvo Jednota otevřelo v obci v roce 1950 prodejnu, číslo 52.
Již před založením JZD byl v obci zřízen Zemědělský útulek, který byl nejprve v č.p. 18 a pak ve volné třídě národní školy v letech 1949-50.
Založené JZD adaptovalo stáje v č.p. 25 na družstevní kravín, v č.p. 2 ustájilo po úpravách vepřový dobytek a zřídilo sýpku. V roce 1953 byla postavena nová drůbežárna při silnici k Puklicím. V roce 1956 započalo družstvo stavbu nového vepřína.
Vodovod v roce 1953 předán do správy kraje. V roce 1956 byl rozšířen o přípojku do prostorné stavby vepřína. Je to hlavní přípoj k družstevním budovám, které jsou plánovány mezi Příseckým potokem, mlýnem a silnicí k Puklicím.
Ve školní budově v roce 1953 byly postaveny moderní splachovací záchody místo dosavadních nevyhovujících dřevěných. Ve služebním bytě ředitele školy zřízena koupelna a prádelna, v jedné učebně položena nová podlaha a zavedena tekoucí voda do obou tříd. Byla rozšířena školní zahrada o pozemek proti domku Metoděje Štefla č.53.
Budova kostela i vnitřní zařízení opraveno a v roce 1952 vyměněna dlažba. Rovněž dosavadní hřbitov je malý. Jsou již pořízeny plány a rozšíření se pomýšlí provést svépomocí občanů v rámci akce "Zvelebování obcí" (Akce "Z").
Asfaltovaná silnice Jihlava-Třebíč po rekonstrukci v letech 1953-56 dala obci lepší vzhled rozšířením, přehledností a úpravou okolí silnice.
Místo dosavadního č.p. 10, které vadilo v přehlednosti v zatáčce u mostu, postavila si paní Marie Hosová pěkný domek ve vyhovující vzdálenosti od silnice. V Chalupách přestaven domek č.p. 22 paní Marie Zadinové. František Nováček v roce 1956 postavil si rodinný domek na Vejhoně, na dosavadním hřišti, které mu bylo MNV odprodáno jako stavební pozemek.
Budova dvoru č.p. 18 byla převzata do správy MNV a úpravou v ní zřízeno 5 bytů.
Hmotná úroveň obyvatelstva
Již v roce 1946 provádí vláda úpravu cen zemědělských plodin, jejichž cena je odstupňována pro zemědělce do 20 ha, do 50 ha a pro velkostatkáře. Ceny jsou zvýhodněny pro malé a střední zemědělce. Finanční schodek činí v roce 1946 v českých zemích 7 miliard Kčs, následek válečné finanční politiky.
Rok 1947 je rokem velikého sucha, jakého nejsou pamětníci. Náš kraj nebyl tolik suchem postižen jako kraje úrodnější. U nás alespoň zaseté zrno vzklíčilo, kdežto v těžších půdách bylo zrno udušeno ztvrdlou půdou. Sklizeň hlavně jařin byla ubohá. Sovětský svaz nabídl velkorysou pomoc. Zásoboval nás po celý rok obilím.
Dne 1. listopadu 1945 byla provedena první měnová reforma. Blokují se všechny peníze na "vázané vklady" a na osobu se v nové měně uvolňuje 500 Kčs. V roce 1946 se částečně peníze uvolňují pro přestárlé a rodiny s větším počtem dětí. V zásobování je stále lístkový systém. Tak se hospodaří až do roku 1953, kdy 1. června dochází k úplné likvidaci dosavadní měny. Vydány jsou nové peníze. Způsob likvidace byl do posledních hodin tajný, takže nebylo možno provádět jakékoliv spekulace s penězi. Část lidí peníze z peněžních ústavů vybírala, jiní zase ukládali. Vyšlo to výhodněji pro peníze v peněžních ústavech, které byly směněny v poměru 1:5 a postupně při větších vkladech až v poměru 1:50. Peníze na hotovosti doma všechny v poměru 1:50. V nových penězích se vyplácí 300 Kčs na osobu. Pohledávky státu vůči občanům se likvidují v poměru 1:5.
Začínáme tedy každý z ničeho, ale nastává ozdravění na trhu. Ruší se přídělové hospodaření potravinami, obuví a textilem. Je volný trh. Peníze, které byly odčerpány, umožňují nabrat dechu zásobám potravin a spotřebního zboží, jehož ceny byly poměrně vysoké, byly však od roku 1953 pětkrát sníženy, především v průmyslových výrobcích. Ceny potravin byly snižovány méně, není totiž dosud dostatečně zásoben trh z domácí produkce.
Protože je trvale úplná zaměstnanost po celé desetiletí, mají pracovní příležitost i ženy, do rodin přijde daleko větší příjem než dříve, rychle roste spotřeba jídla, obuvi a šatstva na obyvatele. Dnes jsou ve všech rodinách rádia, téměř všude pračky, někde ledničky, byty se opravují a vybavují novým nábytkem. Kupují se motocykly a auta. Bytová otázka však dosud není uspokojivě vyřešena. Nároky na pěkné bydlení nemohou být krátkodobě vyřešeny.
Zaměstnání obou rodičů vedlo ke zřizování závodních jídelen, školních jídelen a dětských družin, kde jsou děti do příchodu rodičů ze zaměstnání. U nás v obci je zřízen Zemědělský útulek.
Důchod pobírá každý občan nad 65 let. Ti, kteří nebyli v pracovním poměru, pobírají sociální důchod 190 Kčs měsíčně. Vymizeli žebráci, kolovrátkáři a šumaři. Pro přestárlé jsou zřízeny domovy, kde je o ně dobře pečováno. Zdravotní péče se zlepšila, rozšířilo se národní pojištění i na soukromě hospodařící zemědělce, kteří jsou pojištěni proti úrazu. Lázně a letoviska jsou znárodněna nebo dána k užívání Revolučnímu odborovému hnutí (ROH), které tam vysílá své rekonvalescenty a zasloužilé pracovníky.
Průměrná délka života se prodlužuje, především zamezením úmrtnosti kojenců. Zavádí se očkování proti tuberkulose a dětské obrně.
Doprava a spoje
V rozvoji dopravy byl učiněn opravdový skok kupředu. Soukromou autobusovou dopravu na lince Kněžice - Jihlava nahrazuje národní podnik Československá autobusová doprava (ČSAD). Práce je v mnoha jihlavských závodech organizována na 3 směny. Těm tedy odpovídá počet spojů v denní době. Obcí probíhají 2 linky, v roce 1956 už tři. Jsou to:
Jihlava-Kněžice-Hrutov
Jihlava-Panská Lhota-Malé
Jihlava-Puklice-Komárovice
Oběma směry je celkem 8 spojů k Jihlavě, 8 od Jihlavy. Spoje vyhovují směnám na 6., 14., 22. hodinu a na 8. hodinu do kanceláří a škol. Vyhovují většinou i vlakovým spojům k Jihlavě a k Bransouzům. Doprava je pravidelná s výjimkou let 1953 - 56, kdy se prováděla rekonstrukce silnice Jihlava - Brtnice na státní silnici II.třídy. Autobusy objížděly na Stonařov. Některé spoje ve všední dny a všechny spoje nedělní jezdí k Jihlavě přes Puklice. Jízdné do Jihlavy přímo je 3 Kčs, přes Puklice 3.40 Kčs.
Rozvoji silniční dopravy nestačila již dosavadní okresní válcovaná silnice. V roce 1953 bylo započato s přestavbou. Byla rozšířena na 6 m asfaltové vozovky a 3/4 m chodníků po stranách. Celková šíře je tedy 7.40 m. Rekonstrukce se prováděla všemi těžkými mechanizačními prostředky. Práce rukou při této úpravě téměř vymizela až na drobné dodělávky a vrstvení asfaltového štěrku.
Postup práce: Jihlava - až na kopeček nad kostelem v Přísece. Další etapa: Brtnice - směr Příseka, kde byla v roce 1956 napojena na hotový úsek od Jihlavy.
Spodek se zpevňuje štětováním, navážením silné vrstvy štěrku a nakonec se mezi kostkovými obrubami asfaltuje. Místy se provádí odvodňování i změna trasy jako u Špitálky. V obci, kde byla obávaná nepřehledná zatáčka u domu č. 10 paní Marie Hosové, řeší se její vyrovnání a přehlednost zbouráním tohoto domku a ve dvoře v dostatečné vzdálenosti vyrostla pěkná novostavba. Přes obec jsou vyzděny kamenné rigoly, které obstarávají povrchové odvodnění. Vzhled obce průchodem pěkné asfaltové silnice značně získal.
Frekvence vozidel se značně zvětšila. Došlo dosud ke dvěma nehodám. V srpnu 1954 se převrhl kolem 7. hodiny ráno autobus na rovině před lesem k Jihlavě. Byli zraněni, ovšem jen lehce i někteří občané z Příseky. Před křižovatkou k Puklicím byla z jedoucího kola sražena Ivana Vránová z Jihlavy a utrpěla otřes mozku.
Majitelů motorových vozidel očividně rok po roce přibývá. Na konci roku 1956 jsou v obci 2 osobní automobily a 22 motocykly, což je značný počet na poměrně malou obec.
Velká je frekvence traktorů ze Státní traktorové stanice (dále jen STS) Brtnice a STS Puklice.