Obsah |
Rok 1939Dle mého názoru nejkrásnější část obecní kroniky, kterou jsem přečetl jedním dechem, jsou emotivně popisované události z těžkého období let druhé světové války (1939-1945) očima druhého kronikáře - řídícího učitele Karla Hrdličky, které vystihují tehdejší nálady v obci v celé své tragičnosti. Počátek rokuRok bídy a utrpení, ponížení. Přišel do našich krajin ve znamení hákového kříže, okovaných bot a hnědého moru. Z rozhodnutí vedoucích orgánů rozešly se tyto strany: President Beneš odchází do emigrace a novým presidentem se stává Dr. Emil Hácha. Začíná sbližování českého národa, ale pozdě. Mraky, které se stáhly nad českým národem, hrozily úderem. Ony však nejen hrozily, ale také udeřily. Události se řítily jako lavina a tak brzy první blesk, který zasáhl naši zem, bylo násilné odtržení Slovenska od Republiky. A přišel 15. březen, den nové Bílé hory, bídy, pláče, vzteku a skřípění zubů. Po nedávných ztrátách našich okrajových území, kdy jsme byli okradeni v mozoly a krví vybudovaná opevnění, zůstali jsme osamoceni, bezbranni. Ubohý český národ, proč jest stále tolik pronásledován, tupen a vydírán. Nic nepomohlo sblížení českých lidí, nic nepomohla jednota, protože proti malé hrstce českých lidí se postavila lavina HNĚDÉHO MORU. 15. březenJiž časné ranní hodiny vybouřily každou, i sebezapadlejší vísku, neboť rozhlas hlásil, že dnes ve 4 hodiny ráno překročila německá vojska naše hranice na všech stranách, aby vzala naše země "do ochrany". Všude jsme viděli německé žoldáky, jak plení naše obchody a vykupují vše, co bylo na prodej. A bylo toho mnoho. Poměr naší koruny k marce byl ďábelsky promyšlen a tak se stalo, že brzy u nás byl pozorován nedostatek, hlad a bída. Vůdce nenáviděného "Herrenvolku" stanul zpupně na posvátném místě našich Hradčan, kde z nejvyššího vrcholu zavlál nenáviděný, tolik proklínaný prapor s hákovým křížem. Byli jsme "pod ochranou" vlka v rouše psí feny, která dávila vše, co jen česky dýchalo. První výnos "Vůdcův" o zřízení Protektorátu "Böhmen und Mahren" zatajil svou krutostí dech mnoha tisíců českých duší a to byl jen dekorativní začátek a rámec výnosům dalším. Události se řítily v šíleném spěchu, zlá zpráva stíhala krutější a český národ hrbil jen záda, aby vydržel kruté rány osudu. 1. záříJiskry války létaly vzduchem, který se chvěl lomozem tanků, letounů, střelný prach čpěl v chřípích každého soudného člověka a čekalo se, až Evropa a snad i svět jako naplněný sud střelného prachu vyletí do povětří. A vyletěl. Bylo to Polsko, které prvně okusilo údernou sílu německé válečné mašinérie. Polsko první padlo v prach pod okovanou botu německé soldatesky. Láska, která zakrývala násilím oči západních mocností, s třeskem zařinčela a jasný zrak uviděl jen kouřící trosky a podmaněné, zkrvavené Polsko.Vypovědění války Německu, které bylo vyhlášeno Francií a Anglií, nemohlo ovšem zastavit rozmáchlé pařáty německé laviny. Padá Francie, Belgie, Holandsko, k poraženým klesá Jugoslávie, Řecko a další. S padajícími národy klesají i naše naděje na brzké ukončení války, ale neklesá víra ve šťastný pro nás konec války. A události se řítí šíleně dál. Hrdý vítěz nedbá mezinárodních úmluv a závazků a boří i ty nejzákladnější zákony lidství. |