Obsah
1946 - 1956
Zemědělství - začátky JZD
Socialistický stát zavádí plánované hospodářství. Plánuje tedy i výrobu v zemědělství. Už v první pětiletce, vyhlášené roku 1948 zasahuje socializace i na venkov, kde se zemědělci seskupují se svým majetkem ve větší hospodářské celky a tvoří první JZD. Zůstávají majiteli půdy a mohou z JZD podle volného uvážení kdykoliv vystoupit.
Začátky našeho JZD jsem převzal z kroniky vedené JZD, založené na návrh představenstva ze dne 14. března 1956.
V roce 1952 na malých políčkách příseckých zemědělců ustala práce. Nastal důležitý okamžik v životě obce. Zakládalo se JZD. Každý cítil, že dochází k veliké změně v dosavadním hospodaření. Na roztříštěná políčka prijíždějí mohutné stroje, aby půdu scelily a daly možnost novému, hospodárnějšímu a lepšímu obhospodařování - krok k socialistické velkovýrobě.
Družstevníků nebylo málo: asi 30 členů. Do této velké rodiny si postavili malí a střední rolníci v čelo schopného člena Tomáše Bruzla jako předsedu. A tak se poprvé začalo sít společně. Práce šla opravdu dobře.
Dostavily se však první obtíže. Některým členům se společné hospodaření přestalo líbit a podali si odhlášku. Byli to: Doucha František č. 5, Šťáva František č. 24 a Líbal František č. 38. Družstvo tím ale poškozeno nebylo, naopak. Družstevníci se s chutí pustili do práce a budovali dále.
Den 1. července 1953 byl opravdu slavnostní. Družstevníci sváděli dobytek do společného kravína, který byl adaptován ze stájí bývalého zemědělce Tomáše Bruzla č. 25. Pro vepřový dobytek byla upravena stáj u Šteflů č.p. 2.
Členská základna se až do roku 1954 nezměnila, kdy se opět několik drobných zemědělců rozhodlo odejít z JZD. Stalo se tak po špatném hospodaření v družstvu. Vystoupení těchto členů však už bylo pro družstvo velikou ranou. Nastal rozvrat v hospodaření a hrozilo úplné rozpuštění družstva.
V této kritické době se velkým pomocníkem ukázala vesnická organizace KSČ za vedení soudruha Ladislava Svobody.
Řešení této krize v družstvu byla velmi těžká věc, protože mezi dosavadními družstevníky nebylo tolik schopných lidí, aby mohli včas zjednat nápravu. Po dlouhých poradách doma, na okresním národním výboru i na okresním výboru KSČ se došlo k názoru, že je nutné do družstva získat schopné a odhodlané pracovníky i dosud jinde zaměstnané.
Jan Škrdla byl prvním, který se nebál příchodu do roztříštěného družstva. Zanechal svého zaměstnání traktoristy a šel na pomoc. Druhý byl syn družstevníka Aloise Štefla, který dosud pracoval jako posunovač u Českých drah - Stanislav Štefl. Toto rozhodnutí přimělo i předsedu místní organizace KSČ Ladislava Svobodu, dosavadního zaměstnance výkupního závodu v Jihlavě, aby vstoupil do JZD. Nadšení a odhodlání těchto tří nových členů přineslo brzy dobré výsledky.
Nové představenstvo ve složení: Stanislav Štefl - předseda družstva, Tomáš Bruzl - skupinář, Jan Škrdla - účetní a mechanizátor, Josef Pulicar - pokladník, vedlo si od počátku daleko lépe než předešlé představenstvo. Začalo se hospodařit jako na svém - beze ztrát. Takovou organizaci práce, jaká byla nyní zavedena, si všichni už dávno přáli, až na družstevníka Josefa Líbala č. 48. Nelíbily se mu zavedené normy a tak na podzim roku 1955 odešel z družstva. Hospodařil však soukromě jen přes zimu a z jara 1956 se opět do JZD vrátil, když viděl dobré hospodářské výsledky.
Rok 1955 přinesl po celoroční namáhavé práci dobré výsledky. Družstevníci se sešli 8. ledna na výroční členské schůzi, aby si o své práci pohovořili. Dosavadní představenstvo bylo odhlasováno beze změny. Výsledky byly dobré, což se projevilo na 21 Kčs na pracovní jednotku. V jarních pracích bylo už první v okrese a v celoročním hodnocení se umístilo na druhém místě. Odměněno bylo dvěma čestnými vyznamenáními a dvěma diplomy. Na doplatcích, které byly vypláceny, bylo rozdáno 142.000 Kčs. Nejvíce dobírala rodina Šteflova č. 56 a Bruzlova č. 55. Žádný z družstevníků již nenaříkal, že do práce nepůjde, naopak, že kdyby věděli, jaké budou výsledky, chodili by ochotně i v neděli. Večer byla taneční zábava. O hostinu se postaraly kuchařky Ludmila Hosová č. 3, Ludmila Škrdlová č. 27, Božena Pulicarová č. 20 a Marie Pulicarová č. 49. Na stolech se objevuje do zlatova vypečená vepřová a po ní chutná i nějaká holba piva. Radostné veselí se protáhlo dlouho do noci, slavené nejen družstevníky, ale i ostatními občany.
JZD - rok 1956
Do roku 1956 vchází JZD s usnesením rozšířit půdní a členskou základnu. Přejímá v tomto roce 56 ha pozemků dosud obdělávaných nucenými nájmy.
Představenstvo se schází pravidelně každý čtvrtek a promýšlí další úkoly. Hybnou silou je účetní družstva Jan Škrdla, který od vstupu do družstva vnikl do všech podrobností v účetním vedení a starost o družstvo je jeho vedoucí myšlenkou vždy a všude. Zastává totiž současně funkci předsedy MNV, když byl jen na několik měsíců vystřídán soudruhem Františkem Škrdlou starším. Staral se, aby družstvu nikdo neubližoval pomluvami, krádeží a podobně. Oproti roku 1954 se zvýšila pracovní jednotka o více než 100 %, tj. z 9,50 na 21 Kčs.
Spolehlivým pomocníkem vedení byl svazák Josef Pulicar, dosud velmi mladý, ale svědomitý a obětavý na všech úsecích práce JZD. V živočišné výrobě dobře pracovali: Alois Štefl, Čeněk Doucha, L.Svobodová, Hosová a Brabencová. Ve vepříně Marie Bruzlová a Vránová docílily vyrobit více jak 100 kg masa na 1 ha. V drůbežárně splnila výrobu vajec na 200 % soudružka Anna Šteflová. Po stavební stránce má velkou zásluhu František Škrdla, vedoucí stavební skupiny.
Z předešlého vidíme, jakými úspěchy se po roce mohlo pochlubit naše družstvo. Vždyť před rokem šlo o "bytí či nebytí" družstva, jak na okresní konferenci zdůraznil Jan Škrdla.
Úspěchy družstva pomohly urychlit tempo socializace vesnice. Velcí zemědělci si podali přihlášky do JZD. Byly to vesměs velké výměry pozemků zemědělců: Josefa Šuhaje č. 28, Pojera č. 30, Komárka č. 31, Pojera č. 32 a Mátla č. 9, které muselo představenstvo uvážit, mělo-li rozhodnout o přijetí. Nastal by nepoměr půdy a pracovních sil, což, jak představenstvo rozhodlo, by mohlo družstvo vážně ohrozit. Za člena byl zatím přijat jen Mátl č. 9, kterému byly kladeny podmínky, že musí mít plánovaný stav dobytka a dostatek osiva, sádí a krmiva. Co do družstva nedodal, bylo propočítáno v penězích a bude každým rokem spláceno. Dále se členem JZD stává Bruzl č. 29.
A tak s novými členy jde JZD do jarních prací, které jsou vlivem špatného počasí hodně opožděny. Ale družstevníci se nelekají překážek a ještě si troufají vyzvat k soutěži všechna družstva v jihlavském okrese ve Vesnických novinách dne 11. dubna 1956. Ačkoliv nebylo splněno vše, jak by družstevníci chtěli, přesto bylo zaseto kvalitně a včas.
Kolem 10. srpna poprvé vyjely samovazy do lánů žita a družstevníci se pustili do sklizně bohaté úrody, která se už rýsovala na družstevních lánech. Zde se i letos ukázala nedostatečná připravenost strojní a traktorové stanice. Samovazy byly v nepořádku, k obsluze bylo málo zkušených lidí a jiné bolestné potíže nedovolovaly tempo, s jakým se při žních počítalo. Přes všechny potíže bylo žito posečeno do 20. srpna. Bylo málo pracovních sil, protože v dubnu započala stavba vepřína. Tím ubylo 6 pracovních mužských sil, protože tito se věnovali výhradně jen stavbě. Ke staveništi byl zaveden vodovod. Část trasy kopána ručně, část bagrem, který též vyhloubil jámy pro sklepy produkční stanice. Buldozer provedl urovnání terénu a těžbu potřebného písku. Stavba vázla nedostatečným přísunem materiálu. Ve stálé stavební skupině pracují: jako vedoucí František Škrdla, František Štefl, Jan Štefl, Zadina Josef, Karel Škrdla a Stanislav Škrdla.
V zemědělství nastupují těžké kultivační stroje a rychlé dopravní prostředky. Práci ve žních ulehčují samovazače i kombajny, pracují lněné kombajny na trhání lnu a drolení semena. V roce 1954 se objevují zlepšené stroje na vybírání bramborů (TEK), které vybírají současně 2 brázdy a brambory sypou do řádků. Hlubokou orbu provádějí pásové traktory s pluhy opatřenými předradličkami, podmítka se dělá talířovými branami. Automatické mlátičky s pásovým podáváním snopů vymlátí velikou fůru obilí za 7 minut. Louky sekají traktory s lištou.
Pokud jde o pěstováni plodin, zůstávají nadále hlavními plodinami brambory, žito, oves a len. Pěstuje se i kukuřice na silážování, která se zde dosud nepěstovala a ve větším měřítku strniskové směsky.
V obci je ve dvoře č. 18 zřízena dokrmna výkupního podniku v Jihlavě. Zde se dokrmuje dobytek k jatečním a užitkovým účelům.
JZD má dosud ustájený dobytek v likvidovaných hospodářstvích č. 25 a č. 2. Protože však stájové prostory růstem družstva již nedostačují, přebírá na podzim roku 1956 jednu stáj dokrmny výkupního podniku. Výsledky hospodaření družstva jsou v roce 1956 velmi pěkné. Hodnota pracovní jednotky činí 30 Kčs v penězích a příslušné naturálie k tomu. V porovnání s rokem 1954 jde o nárůst o 215%.
Družstvo se těmito výsledky upevnilo a svou výrobou se dostává na první místo v okrese.