Zpravodajství
Adventní čas
 |
Nastalo adventní období. ADVENT pochází z latinského slova adventus a znamená příchod. Křesťané se právě v adventu chystají na příchod Vykupitele, Ježíše Krista, tedy na jeho narození. V církevním pojetí předcházejí čtyři adventní neděle svátku Narození Páně - poslední z nich připadá proto letos na 21. prosince 2008 a Advent tedy začal 30. listopadu. Advent by měl být dobou těšení a očekávání. Je smutné, že pro nás se stal již výhradně obdobím předvánočních nákupů. Půst a zákaz zábav už v současnosti k předvánoční době obecně nepatří a těžko by se asi našla obec, kde se během adventu nesmějí konat svatby. K předvánoční výzdobě patří podle křesťanské tradice adventní věnec se čtyřmi svícemi, které se postupně neděli za nedělí zapalují, takže na konci adventu a na vánoční svátky svítí všechny čtyři.
Zvyk nepřímo navazuje na židovskou tradici starou 2000 let - na slavení svátků světel zvaných Chanuka. Na židovských chanukových svícnech se rozsvěcuje postupně osm světel a letos Chanuka začíná 21. prosince 2008 večer. Svátky připomínají znovuzasvěcení jeruzalémského chrámu v době povstání Makabejských. Chanuka je oslavována na celém světě a jako jediný z židovských svátků veřejně v ulicích.
Vánoční svátky však mají původ i v dalších tradicích předkřesťanských dob - ve slavení slunovratu spojeném s řadou pohanských a magických obyčejů. Snažme se dát tomuto období alespoň malou výjimečnost a zklidněme své tempo třeba jen o víkendových dnech a pokusme se nadýchnout vánoční atmosféry dle zvyklostí dávno minulých...
 |
K nejznámějším symbolům předvánočního času patří adventní věnec. Svíčky na něm si zapalují i nevěřící. A proč se zapalují svíčky? Dny se zkracují, tmy přibývá. Postupné rozžínání svící na adventním věnci symbolizuje příchod Krista. Věnec je víc, než pouhou okrasou. Zelené větve provoní dům, znamenají život uprostřed odpočívající přírody, kruh vyjadřuje společenství a plameny světlo, které osvěcuje každého člověka. Svíce jsou čtyři jako čtyři adventní neděle. Lidová tradice však zapovídá umělé materiály.
Základem věnce je jakákoli zelená dřevina - nejčastěji jedle, smrk, borovice. Adventní věnec nepatří nikam jinam, než na vstupní dveře. Ani na zeď, ani na krb, výhradně na venkovní dveře. Myšlen je tady věnec bez svíček. Adventní věnec se svíčkou bude samozřejmě na stole. Každou adventní neděli si zapálíme další svíčku a budeme se společně těšit na blížící se Vánoce.
Historie adventního věnce
Zvyk používání adventního věnce je starý přibližně 150 let. První adventní věnec měl podobu dřevěného kola od vozu. Jeho dějiny nás zavedou do chudých vrstev obyvatel Hamburku minulého století, do ústavu pro opuštěné děti, do chatrče na zapadlém okraji města. Tam tehdy pracoval mladý pedagog a později zakladatel "Vnitřní misie", který v Göttingenu a v Berlíně studoval teologii. Jmenoval se Johann Heinrich Wichern.
V roce 1839 poprvé pověsil tento kněz před vánocemi od stropu dřevěný kruh se svícemi. Celkem po obvodu kruhu bylo 23 svící, 4 velké - bílé a 19 malých - červených, na každý den do Štědrého dne. Denně během krátké pobožnosti, nejprve v polední přestávce a později za svítání, byla zapálena jedna svíce. V roce 1851 byla poprvé vyzdobena celá jídelna tohoto útulku jedlovými větvičkami, stejně tak byl zdoben i věnec. Tento předvánoční zvyk se šířil velmi rychle. Poprvé měli adventní věnec v kostele v Cáchách, měl však pouze čtyři svíce.
Kruhová podoba věnce symbolizuje ustavičnou cestu slunce a zároveň i věčnost. Krátké dny v prosinci jsou nejtmavějšími v roce. Je to čas bludiček, skřítků a bílých paní, jejichž návštěva, jak se věřilo, zaručila velkou úrodu pro příští rok. Věnce, které byly v oknech obydlí a dvorců, měly ukázat cestu těmto bytostem. A od těchto světel až k adventnímu věnci, který ohlašuje blízké narození Krista, je už jen krátká cesta.
 |
Adventní věnec je opakování starého zimního zvyku a uctívání kouzla kruhu a je symbolem pro přírodní sílu. Zelené větve byly v předkřesťanské době přinášeny do domů a chatrčí. Vonící větve jedlí, jak se věřilo, sloužily přátelským lesním duchům jako útočiště a věnce ze slámy měly přinášet požehnání, odrážet zlé duchy. Proto se také obvazovaly zlatými stuhami, znamení slunce.
Tradiční barva adventního věnce je však červená a zelená. Červená upomíná na krev Kristovu, prolitou za spásu světa, obě barvy pak symbolizují život. Jako ozdoba se používají také jablíčka - od času ráje plody života. Jsou kulaté jako věnec sám a dobré jako Boží přízeň.