Zpravodajství
Velikonoce – svátky jara
duben 2006 - Kdy se začaly Velikonoce slavit? V roce 325 určil Nicejský koncil po delším sporu datum Velikonoc na neděli po prvním jarním úplňku po jarní rovnodennosti. Jejich datum tedy kolísá mezi 22. březnem a 25. dubnem.
Velikonocům předchází PAŠIJOVÝ TÝDEN (pašije - latinský výraz vyjadřující utrpení).
Svatý týden (pašijový)
 |
|
|
Květná neděle – začátek Svatého resp. Pašiového týdnu. Svěcení kočiček a ratolestí. Ratolesti se zastrkávaly do chléva, za krov, za dveře, za okna, za obrazy. Polykaly se kočičky proti zimnici, bolesti očí a krku.
Modré (někde Žluté) pondělí - mělo pouze svůj název a mimo mše svaté se v tento den žádné obřady nekonaly.
Šedivé úterý - mělo pouze svůj název a mimo mše svaté se v tento den žádné obřady nekonaly.
Škaredá (Sazometná) středa - název pro středu prý pochází od toho, že se Jidáš škaredil na Krista. Proto se podle lidové víry nesmí nikdo toho dne mračit, jinak by se škaredil po všechny středy v roce.
Příprava na následující velké svátky. Hospodyně bílily, uklízely, drhly. Vymetaly se pec i komín. Součástí očistných obřadů bylo kydání hnoje a vyvážení jej na pole.
Zelený čtvrtek - nejpřísnější postní den. Při bohoslužbě se vzpomínala poslední večeře Páně. Proto někteří s cílem niterně prožít proměnu hostie v Tělo Páně se celý den modlili a rozjímali.
Když ráno zazněly naposledy zvony, třásly hospodyně stromy, aby urodily hodně ovoce. Po ranním zvonění se kostelní zvony odmlčely na tři dny a místo nich oznamovalo poledne, večer i začátek bohoslužeb hrkání hrkače, který obsluhoval dospělý muž na kostelní věži.
Tento den se neobešel bez koledníků - chlapců. S koledováním se začínalo velmi brzy zrána po umývání v potoce. Průvod koledníků ozvučovaly řehtačky, hrkací mlýnky, hrkací trakaře nebo klapačky.
Na Zelený čtvrtek se měla jíst zelená strava (špenát, zelí), aby byl člověk celý rok zdráv. Hospodyně toho dne vstávaly časně, aby zametly dům ještě před východem slunce. Smetí se odnášelo za humna či na křižovatku cest, aby se v domě nedržely blechy. Kdo prý snědl předvýchodem slunce pečivo nebo chléb pomazaný medem, bude bezpečný před uštknutím hadů a žihadly vos a sršňů.
Velký pátek - křesťané si připomínali utrpení a ukřižování Ježíše Krista. V kostele byl vystaven Boží hrob, pořádala se křížová cesta se 14 zastaveními. Když hrkač nebo klapač oznámil třetí hodinu odpolední, nadešel okamžik nejsmutnější, protože podle tradice měl být v tomto čase ukřižován Pán Ježíš. V kostele se konal obřad pohřbení kříže (symbol Páně) do Božího hrobu.
Lidé vstávali před východem slunce a odcházeli se omýt k potoku, aby byli uchráněni před nemocemi. Na Velký pátek se nesmělo nic půjčovat z domácnosti, neboť s takovými předměty se dalo čarovat. Nesmělo se hýbat se zemí, aby se Pán nevzbudil a nehněval, že je rušen. Nesmělo se prát ani prádlo. S Velkým pátkem byla spojena i víra v zázraky. Otvírala se země, aby nakrátkou dobu odhalila ukryté poklady. Na Dačicku vybíhaly nahé ženy na louku, aby se dotkly srpem země a spěchaly domů. Tento obřad měl zajistit ochranu proti krtkům.
Bílá Sobota - o Bílé Sobotě končil čtyřicetidenní půst, slavilo se zvěstování Zmrtvýchvstání Páně. K večeru se opět rozezvučely zvony, které svolávaly farníky k večerní bohoslužbě věnované události Vzkříšení Páně. Před kostelem byl paškálem – objemnou svící zapálen oheň. Lidé si nechávali zapalovat svíce od paškálu a vcházeli do temných prostor kostela, které svými světly rozsvěcovali.
V tento den se doma uhasila všechna ohniště. Před kostelem vložila hospodyně na hraničku vlastní polínko a když kněz oheň posvětil, vzala žhavý oharek domů a zažehnala jím oheň nový. Z ohořelých dřev se pak zhotovovaly křížky, které věřící nosili na pole, aby dobře rodilo. Někde se dávaly uhlíky za trám domu na ochranu před požárem.
Velká neděle – Boží Hod velikonoční - sváteční neděle začínala bohoslužbami oslavující Vzkříšení Páně. Světily se velikonoční pokrmy - vajíčka,mazance, někde dokonce beránčí maso. Nedělní den byl věnován dopoledním bohoslužbám, odpoledne měli lidé světit pole, prohlížet osivo apod. Také k tomuto dni se vázala řada omezení. Zakazovalo se pracovat, vařit, zametat, mýt nádobí, vynášet hnůj apod.
Ve východních Čechách hospodář obětoval kus svěceného mazance, vejce a víno zahradě, poli a studni, aby byla dobrá úroda, hojnost ovoce a zdravá pitná voda.
Červené pondělí - podle Evangelia sv. Lukáše se nechal poznat Ježíš Kristus při lámání chleba dvěma učedníkům, kteří putovali z Jeruzaléma do Emauz.
Nejvýznamnější den velikonočního cyklu, kdy se odbývala pomlázka, hodování, mrskút a zdobení kraslic. Dům od domu chodívali mládenci za děvčaty se spletenými pomlázkami z vrbového proutí, zdobenými stuhami. Jimi šlehali dívky i ženy, vinšovali a dostávali malovaná vajíčka. I když dívky při mrskání křičely, na oko utíkaly a zlobily se, byly by se velice hněvaly, kdyby nebyly vymrskány. Mnohde bylo zvykem, že v úterý chodila na oplátku s pomlázkou děvčata, někde pak polévala chlapce vodou, aby byli svěží.
Velikonoční úterý - úterým se dovršil Svatý týden, když Pán Ježíš Kristus se zjevil deseti svým učedníkům a vyložil jim smysl Svatého písma.
Tento den přecházelo právo mrskání na ženy a dívky. Hospodyně vyplácely hospodáře, pokud si ráno poležel. Tentokrát navštěvovaly domy sousedky, děvčata, kmotry a příbuzné.