Zpravodajství
Konec trampování v Česku?
Jako tramp, který s usárnou na zádech, na kole nebo v lodi zavítal na spoustu míst v Čechách a na Moravě, také několikrát i na Slovensko, do Rakouska, Německa a Itálie, jsem se neubránil uvedení krátké vzpomínky na časy trempování, kterému současná doba již nepřeje.
Stovky nocí strávených "pod širákem", ať už u ohně nebo bez něj byly fantastické a tahle divoká romantika, zažívaná s lidmi, se kterými jsem si vždycky měl co říct a spojená s poznáváním nových míst a lidí, mě okamžitě dostala. Zvláště v první polovině devadesátých let bylo těch čundrů požehnaně. Bohužel to všechno odnes čas...
Divné páteční nádraží bez trampů
Málokdy se mi dnes ještě podaří zahlédnout trampy v maskáčích, mířících na nádraží vyjet strávit víkend v přírodě. Jednak už na to nádraží moc nepřijdu a pak - mladí mají mnoho jiné zábavy, kterou my jsme neměli.
Není to zas tak dávno, co se nádraží před víkendem hemžila lidmi v maskáčích, v kovbojských kloboucích, s kytarami v rukou. To stovky trampů čekávaly každý pátek na peronech na vlak, který je odvážel do hor a lesů, prostě do přírody k praskajícím táborákům.
Nebo to bylo i na několikadenní festivaly, na kterých se konal často i nějaký ten countrybál a kde člověk strávil příjemné chvíle s podobně naladěnými lidmi. Přestože společenský režim dnes už nikomu nebrání obdivovat se Divokému Západu, trampů na nádražích viditelně ubylo, někde zcela zmizeli. Kam? Nikam - ti, co na nádražích stáli před sedmnácti lety, prostě zestárli a z řad mladých se noví téměř nerekrutují.
Tramping je životní filosofie a názor, pro mnohé to dříve býval i životní styl. Patřím k vyznavačům trampingu, přestože dnes již ne aktivně, ale kdo ví, třeba tu usárnu zase jednou hodím na záda a vyrazíme se podívat na Jelení louku v Hostýnských vrších, kde jsme se scházeli po několik let...